Dějiny České republiky
Původní osídlení Území Čech bylo člověkem osídleno již před asi 750 tisíci let. O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. století př. n. l. obývali tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházely kmeny Germánů (Markomani a Kvádové). Od konce 5. století se na území dnešního Česka objevovali první Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši (asi 623–659). V letech 830–833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše, která postupně zahrnula i Čechy (890–894), Slezsko, Lužici, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 906 nebo 907 rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary. Středověk a raný novověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I. V průběhu 10. a 11. století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy.
České knížectví postupně získalo znaky samostatného středověkého státu (pražské biskupství založeno roku 973, hlavním národním světcem se stal svatý Václav). Ve 13. století se český stát stal královstvím a svého mocenského vrcholu dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV. České království bylo významnou součástí Svaté říše římské a jeho panovník měl postavení kurfiřta, tedy jednoho ze sedmi volitelů císaře. V 15. století český stát výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů. Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni.
Začala násilná rekatolizace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od 17. až do počátku 19. století rovněž probíhalo poněmčování českého území. Koncem 18. století se začalo v českých zemích projevovat české národní obrození, tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami, zastupujícími zájmy českého etnika. V druhé polovině 19. století nastal v českých zemích významný hospodářský a kulturní rozvoj. Většina (asi 70%) průmyslu Rakouska-Uherska byla v Českých zemích. Předválečné Československo Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa, jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dělilo se tedy na Zemi českou,Zemi moravskoslezskou,Zemi slovenskou a Zemi podkarpatskoruskou.Hlavním městem Československa byla Praha.
Zde se také soustředily všechny důležité úřady a ministerstva.Praha byla a je dodnes centrem kultury našeho národa.Rostoucí centralizace moci do rukou Čechů,vedlo roku 1993 k rozchodu obou národů a Československo jako takové zaniklo. Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem (Česko-Slovensko) a je nazýván druhá republika. Protektorát Čechy a Morava 14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území (tedy v Česku bez Sudet, připojených v roce 1938 k Německu, a východní části československého Těšínska, připojené ve stejném roce k Polsku) vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy, zbytek, včetně československého Těšínska, byl připojen k Německu).
Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát. Došlo však k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže, rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např. těžkého průmyslu, energetiky, filmového průmyslu, bank, pojišťoven, větších stavebních podniků atd.V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku. Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí (1949) až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života. Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma (1953) připravily miliony občanů o majetek. V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika (ČSSR).
Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA, což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země, který zažívala po připojení k sovětskému bloku. Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou, která definitivně odešla až roku 1991, a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody. Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky, nastolená k 1. lednu 1969, jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR). Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání.
Z názvu státu a obou republik bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly. Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, však rychle narůstaly rozpory, které vedly k rychlému rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. Samostatná Česká republika jako subjekt mezinárodního práva vznikla Česká republika 1. ledna 1993. Úspěšně se zapojila do politických struktur demokratického Západu – 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa.
Česko však nebylo od svého vzniku do 13. července 2009 uznáváno jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska. Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, v současné době jde hlavně o spory z vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle Benešových dekretů). Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná. G
Geografická poloha ČR Poloha a rozloha
Česká republika je vnitrozemský stát, nacházející se ve střední Evropě na severní a východní polokouli. Úhlovou vzdálenost mezi nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodem 6º 46′ 07″ urazí Slunce při své zdánlivé pouti kolem Země za 27 minut. Krajní body: - nejsevernější bod: 51º 03′ 33″ severní šířky (Lobendava) - nejjižnější bod: 48º 33′ 09″ severní šířky (Vyšší Brod) - nejzápadnější bod: 12º 05′ 33″ východní délky (Krásná) - nejvýchodnější bod: 18º 51′ 40″ východní délky (Bukovec) - vzdálenost nejsevernějšího a nejjižnějšího místa: 278 km - vzdálenost nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího místa: 493 km (největší vzdušná vzdálenost) - nejkratší vzdálenost od moře: 326 km (Šluknov – Štětínský záliv Baltského moře) Výběžky: Ašský, šluknovský (též rumburský), frýdlantský, broumovský, javornický (též jesenický), osoblažský, břeclavský (též Dyjský trojúhelník)
Rozloha
Rozloha Česka činí 78 866 km2. Velikostí území se Česko řadí na 21. místo v Evropě a 113. místo ve světě. Státní hranice: Česko má společné hranice se 4 státy: Německo (810,3 km), Polsko (761,8 km), Rakousko (466,3 km) a Slovensko (251,8 km). Celková délka hranice je 2290,2 km.
Povrch (reliéf)
Povrch Česka má převažující ráz pahorkatin a vrchovin. 67 % území leží v nadmořské výšce do 500 m, 32 % v rozmezí 500–1000 m a asi 1 % nad 1000 m. - nejvýše položené místo: Sněžka (1602 m n. m.; Krkonoše, na státní hranici s Polskem); nejvýše položený pevný bod je na vrcholu vysílače na Pradědu (1653 m n. m.; Jeseníky) - nejníže položené místo: Hřensko (115 m n. m.; hladina Labe na státní hranici s Německem) - střední nadmořská výška: 430 m n. m. Výšková členitost: 1. Roviny (výšková členitost 0–30 m) se nacházejí převážně v nejnižších oblastech podél velkých řek (Labe, Morava).
Spolu s pánvemi, kotlinami a brázdami tvoří asi 20 % území. - největší rovina: Polabí (podél středního toku Labe a jeho přítoků; není samostatnou geomorfologickou jednotkou) 2. Sníženiny (převážně ploché oblasti, položené níže oproti svému okolí – pánve, kotlin, brázdy, brány) vznikly v místech tektonických poklesů nebo odnosem méně odolných vrstev hornin. - nejrozsáhlejší pánev: Třeboňská pánev (1360 km2) 3. Pahorkatiny (výšková členitost 30–150 m) tvoří největší část území Česka (asi 2/5 území, 39 %). Nacházejí se převážně v nadmořských výškách 300–600 m, místy dosahují až 700 m n. m. - nejrozsáhlejší pahorkatina: Středočeská pahorkatina (6328 km2; nejvyšší bod: Drkolná 729 m n. m.) 4. Vrchoviny (výšková členitost 150–300 m) tvoří asi 1/3 území (30 %) a rozprostírají se většinou v nadmořských výškách 600–900 m, nejčastěji v oblastech tektonických zdvihů. - nejrozsáhlejší vrchovina: Českomoravská vrchovina (11 742 km2; nejvyšší bod: Javořice 837 m n. m.) 5. Hornatiny (výšková členitost 300–600 m) tvoří nejvyšší oblasti Česka, zpravidla nad 900 m n. m., 11 % území. Jedná se především o okrajová pohoří Českého masivu (kerného původu) a pás Západních Karpat při hranicích se Slovenskem.
Ráz hornatin mají i vnitřní sopečná pohoří České středohoří a Doupovské hory. - nejrozsáhlejší hornatina: Šumavská hornatina (4959 km2; nejvyšší bod v Česku: Plechý 1378 m n. m.) - nejvyšší hornatina: Krkonoše (rozloha v Česku: 454 km2; nejvyšší bod: Sněžka 1602 m n. m.)
Geomorfologické členění
Území Česka náleží ke dvěma geomorfologickým systémů. Převážnou část území tvoří Česká vysočina náležející k Hercynskému systému. Vnější Západní Karpaty a Vněkarpatské sníženiny na východě území patří k Alpsko-himálajskému systému. Zvláštní typy reliéfu: Specifické horninové složení často podmiňuje vznik určitých tvarů zemského povrchu. V pískovcích např. erozí vznikají bizarní skalní útvary, které často vytvářejí tzv. skalní města, která najdeme především v oblasti severních a severovýchodních Čech. Ve vápencích se vlivem oxidu uhličitého rozpuštěného ve vodě vytvářejí krasové jevy (jeskyně, propasti apod.).
Kromě krasových jeskyní existují i jeskyně nekrasové (jiného původu) a ledové. - největší skalní město: Adršpašsko-teplické skály (17,72 km2) - největší skalní most: Pravčická brána (délka oblouku u dna 26,5 m, výška 16 m, šířka 7–8 m, minimální tlouška 3 m; Labské pískovce) – nejvěší pískovcový most v Evropě - nejhlubší propast: Hranická propast (289,5 m – největší zatím potvrzená hloubka včetně zaplavené části; 69,5 m – hloubka k hladině jezírka); Macocha (138,5 m – hloubka nezaplavené části, největší v Česku; 187,6 m – celková známá hloubka včetně zaplavené části) - nejdelší jeskynní systém: Amatérská jeskyně (34,9 km; Moravský kras) - největší podzemní dóm: Obří dóm (půdorys 70 x 30 m, výška 60 m; Moravský kras) - nejdelší podzemní vodní tok: Punkva (více než 10 km; Moravský kras) - největší krasové území: Moravský kras (89 km2)
Geologická stavba v ČR
Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Pohraniční pohoří jsou většinou kerného původu, vznikla v období třetihor vyzdvižením ker zemské kůry podél tektonických zlomů. Sopečný původ mají České středohoří a Doupovské hory, dále pak jednotlivé kupy v Českém masivu (např. Říp, Trosky, Kunětická hora). Horninové složení (petrologie): Z hornin v Česku převládají následující: - vyvřelé: žula, čedič, znělec - usazené: pískovec, vápenec, břidlice - přeměněné: rula, svor, fylit Žuly jsou převládající hlubinné vyvřeliny, které tvoří základ Českého masivu (Českomoravská vrchovina, Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory, Krkonoše, Železné hory).
Čedič jako výlevná vyvřelina je základem sopečných pohoří (České středohoří, Doupovské hory) a jednotlivých kup (Trosky). Další výlevnou vyvřelinou je znělec, který tvoří některé kopce, např. Bezděz, Jedlovou, Kunětickou horu, Milešovku aj. Pískovec je zpevněná usazenina, která se vyskytuje především na severu a severovýchodě Čech.
Tvoří četná skalní města. Vápence jsou usazeniny, které tvoří krasové oblasti (Český kras, Moravský kras), kde najdeme nejvíce jeskyní, propastí a podzemních jezer. Břidlice je zpevněná usazenina, rozšířená zejména v západních a jihozápadních Čechách. Rula je přeměněnná hornina, která tvoří rozsáhlá tělesa především v oblasti Českomoravské vrchoviny, Šumavy a Orlických hor. Svor najdeme především na Šumavě, v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Fylit je rozšířený hlavně v západních Čechách, v okolí Železného Brodu a na severní Moravě.
Počasí a klima v ČR
Podnebí v Česku je mírné a přechodné mezi oceánickým a kontinentálním. Vzhledem k převládajícímu západnímu proudění vzduchu a poloze vůči Atlantskému oceánu stoupá směrem od západu k východu kontinentální charakter podnebí. Vzhledem k relativně malé rozloze území však rozdíly mezi východem a západem a mezi severem a jihem jsou malé. Místní charakter počasí a podnebí mnohem více ovlivňuje výšková členitost a nadmořská výška. Charakteristickým znakem klimatu je výrazně vyvinuté pravidelné střídání 4 ročních období.
Největrnějším místem (průměrně 280 dní v roce vane silný vítr, 7 dní je bezvětří) a zároveň místem s největším výskytem bouřek (až 35 za rok) je Milešovka v Českém středohoří. Roční délka slunečního svitu (tj. celková doba, kdy dopadá sluneční záření na zemský povrch bez zakrytí oblačností) je průměrně 1400 až 1800 hodin, v nížinách až 2000 hodin. Závisí na ročním období a oblačnosti. V nížinách bývá oblačnost (poměr pokrytí oblohy oblaky) nejvyšší v listopadu a prosinci, nejnižší v září a v srpnu. Na horách naopak bývá v zimě nižší než v létě. Nejdelší souvislá řada prováděných meteorologických měření je v Klementinu v Praze od roku 1775. Teplota vzduchu: Průměrná roční teplota vzduchu v Česku se zpravidla pohybuje v rozmezí 5,5 až 9 °C, přičemž nejteplejší oblasti jsou nížiny, nejchladnější jsou horské oblasti.
Teplota vzduchu obecně klesá se vzrůstající nadmořskou výškou – průměrně asi o 0,6 °C na 100 m), Morava je obecně teplejší než Čechy. Nejchladnějším měsícem v roce bývá leden, někdy též prosinec nebo únor (průměrná teplota: Praha -0,5 °C, Praděd -7,4 °C), nejteplejším bývá červenec, někdy též srpen (průměrná teplota: 8,2 °C Sněžka – srpen, 19,8 °C Hodonín). - nejnižší průměrná roční teplota: 0,2 °C (Sněžka) - nejvyšší průměrná roční teplota: 9,5 °C (Hodonín), 9,4 °C (Praha) - nejvyšší naměřená teplota: 40,2 °C (Praha-Uhříněves, 27. 7. 1983) - nejnižší naměřená teplota: -42,2 °C (Litvínovice u Českých Budějovic, 11. 2. 1929 – únor 1929 byl na většině území nejchladnějším měsícem 20. století) Srážky: Množství srážek stoupá s nadmořskou výškou, je však ovlivňováno i polohou místa vzhledem horským hřbetům.
Srážky přináší především vlhké proudění oceánského vzduchu ze západních směrů (západní, severozápadní, jihozápadní), proto jsou místa ležící na závětrné straně hor podstatně sušší (např. tzv. srážkový stín Krušných hor – Žatecko, Rakovnicko, Kladensko, Dolní Poohří) než návětrné svahy pohoří (Bílý Potok v Jizerských horách, Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech). Nejvíce srážek v roce obvykle připadá na červen nebo červenec, nejméně srážek pak na leden nebo únor. Rovnoměrnější rozložení srážek během roku je ve vyšších polohách. S nadmořskou výškou stoupá podíl sněhových srážek (asi 1/4 v nížinách, více než polovina nad 1000 m n. m.).
Průměrná relativní vlhkost vzduchu se pohybuje v rozmezí 60–80 %. - největší průměrný roční úhrn srážek (nejdeštivější místo): Bílý Potok (1705 mm), na Moravě Lysá hora (1532 mm) - nejnižší průměrný roční úhrn srážek (nejsušší místo): Libědice (410 mm; okres Chomutov) - největší naměřené denní srážky: 345 mm za 24 hodin (Bedřichov-Nová Louka, 29.–30. 7. 1897; Jizerské hory) - největší naměřený měsíční úhrn srážek: 811,5 mm (Lysá hora, červenec 1997 – vydatné srážky způsobily rozsáhlé povodně na Moravě a ve Slezsku) - největší naměřený roční úhrn srážek: 2202 mm (Kořenov-Jizerka, 1926; Jizerské hory) - nejnižší naměřený roční úhrn srážek: 247 mm (Velké Přítočno, 1933; okres Kladno; a Skryje, 1959; okres Rakovník) - nejvíce dnů se sněhovou pokrývkou: průměrně 186 dnů (Sněžka) - nejvyšší naměřená sněhová pokrývka: 380 cm (Lysá hora, 19. 3. 1924)
Obyvatelstvo ČR
Počet obyvatel:
10 553 843 (84. na světě, 1. leden 2016). Hustota zalidnění: 133/km² (87. na světě) Celkový přírůstek obyvatelstva se pohybuje okolo nuly (-0,08 v roce 2003 a +0,9 % v roce 2004 dle odhadů ČSÚ), přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný. V letech 1995-2002 celkový počet obyvatel mírně klesal, od roku 2003 opět roste díky sílící imigraci ze zahraničí. Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen (odhad 2004). Ve městech žije celkem 71 % populace.
Jazyk
Úředním jazykem je čeština, kterou většina obyvatel používá jako svůj mateřský jazyk. Nářečí češtiny se dělí na česká, středomoravská (hanácká), východomoravská (moravskoslovenská) a slezská. Pohraniční území osídlená před rokem 1945 Němci jsou nářečně různorodá.
Sídla
Ve městech žije asi 71 % populace. Ke 14. 11. 2007 bylo na území Česka celkem 587 měst (z toho 19 statutárních). V Česku je celkem 6248 obcí. - největší město: Praha (1 188 126 obyvatel, 31. 12. 2006)
Politický systém ČR
Česká republika je demokratická parlamentní republika. Výkonnou moc má prezident a vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let oběma komorami Parlamentu. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.
Parlament ČR je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát.
Ekonomika ČR
Česko vykazuje druhou nejstabilnější a nejvíce prosperující ekonomiku ze všech postkomunistických zemí. Jejím základem je průmysl (strojírenský, elektrotechnický, chemický, potravinářský, hutnický) doplňovaný službami; zemědělství a další prvovýroba jsou zastoupeny v celkové míře zaměstnanosti i významu relativně slabě – například v zemědělství pracuje méně než 5 % produktivního obyvatelstva, kdežto v sousedním Polsku je to více než 20 %. Hrubý domácí produkt dnes dosahuje výše vyspělých států světa. V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD, což představuje 82% průměru EU. Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla ekonomiku Portugalska v roce 2005 a nyní se velmi strmě blíží úrovni Řecka, Kypru nebo Španělska.
Velmi důležitý je ale také fakt, že jako člen Světové banky (WB) již Česká republika není „rozvojovou zemí“, ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států, tzv. „plátců“, ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze, ale naopak je do ní vkládají. Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa. Česká ekonomika se v roce 2009 nacházela ve fází hospodářské recese, která pomalu přechází v hospodářskou krizi. Rapidně se zvyšovala nezaměstnanost, mnoho podniků omezovalo výrobu, popřípadě se dostávali do existenčních problémů. Nejvíce postižen byl automobilový průmysl a jeho subdodavatelé.
V roce 2016 česká ekonomika vzrostla v porovnání s předchozím rokem o 2,3 procenta, ukazuje předběžný odhad Českého statistického úřadu. V samotném čtvrtém čtvrtletí došlo k meziročnímu nárůstu o 1,7 procenta, což bylo méně, než čekali ekonomové i České národní banka. Ta předpokládala růst o 2,1 procenta.
“Z rostoucí domácí a zahraniční poptávky těžila většina odvětví národního hospodářství, zejména zpracovatelský průmysl. Výjimkou bylo stavebnictví, jehož výkonnost byla výrazně nižší než v roce 2015," shrnuli výsledky roku 2016 statistici. Předběžný odhad nespecifikuje detaily vývoje HDP, na více informací bude potřeba počkat na začátek března, kdy ČSÚ zveřejní bližší strukturu HDP.
“Motorem ekonomiky zůstává zpracovatelský průmysl a další odvětví mu pouze sekundují. Úspěch českého hospodářství tak stále stojí především na zpracovatelském průmyslu, konkrétně na výrobě osobních automobilů.
Těžba
Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí, dál kaolín nebo stavební hmoty a uran. V malém rozsahu se těží ropa a zemní plyn a další suroviny.
Zemědělství
Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů).
Průmysl
Průmysl v Česku zaměstnává téměř 38% ekonomicky aktivních a Česko je tímto podílem na 1. místě mezi státy Evropské unie. Hlavními průmyslovými centry jsou Praha (všechna odvětví), Ostravsko (těžký průmysl), Plzeňsko (těžký průmysl); dále též mnohá místa v Ústeckém kraji. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří strojírenství - především výroba dopravních prostředků (Česko v tomto zdědilo tradici Československa jako velmoci v tomto odvětví), elektrotechnika, chemický průmysl, hutnictví, potravinářství a energetika. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví.
Energetika
Základem energetiky jsou uhelné a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Podíl tzv. obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny se v ČR v současnosti pohybuje kolem 5 %. Z této oblasti je potom nejvýraznější využití vodních elektráren, tvořících přibližně 60 %. Výstavba elektráren na obnovitelné zdroje je podporována dotacemi EU a podle plánu má jejich podíl na trhu stoupnout v roce 2020 na 13 %.
Služby
V roce 2008 zasáhla silná koruna tuzemský cestovní ruch (stejně jako ostatní exportéry). Kvůli příliš rychlému posilování koruny se totiž stalo Česko pro zahraniční turisty mnohem méně zajímavou destinací podle měřítka cena/kvalita. Dle statistik poklesl cestovní ruch v Praze (nejnavštěvovanější destinace v ČR) o více než 30 % a v mimopražských oblastech ještě více. K tomu navíc mnohem více Čechů vycestovalo díky výhodným cenám do zahraničí. Cestovní ruch je přitom jednou z nejvýdělečnějších částí sektoru služeb. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod České republiky po mnoha letech pasivní bilance vykázal v roce 2005 přebytek. Tahounem vývozu je automobilový průmysl.
Zadlužení
Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. Jeho výše v porovnání s některými dalšími zeměmi EU není vysoká, ovšem tempo růstu je označováno mnohými západními organizacemi, včetně EU za nebezpečné. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace některých státních podniků. Nedokončeny jsou též změny v zákonodárství a zejména v soudnictví.
Zdravotnictví v ČR
V Česku fungují jak soukromá, tak státní zdravotnická zařízení. Naprostá většina z nich má uzavřenu s pojišťovnou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Zde poskytují pojištěným pacientům péči bez přímé úhrady (týká se občanů EU vybavených evropským zdravotním pasem). Pohotovostní a záchranná služba: Náhlá onemocnění, úrazy a jiné akutní případy mají na starost pohotovostní služby ve zvláštních ordinacích nebo v pohotovostní službě nemocnic. V případě ohrožení života je možné přímo na místo přivolat lékařskou záchrannou službu.
Číslo tísňové linky je 112. Lékárenské služby: Lékárny v ČR vydávají léčiva a zdravotnický materiál na základě lékařského předpisu i bez něj. Na předpis jsou léky vydávány buď zcela zdarma, nebo s doplatkem, hradí-li pojišťovna pouze část léku. Některé léky si plně hradí pacient. Platnost lékařského předpisu: - předpis z pohotovostní služby platí v den vydání a následující den - předpis na antibiotika platí 3 dny - všechny ostatní předpisy platí týden Tip pro vás: Absolvujte v některých z českých lázní jeden z ozdravných nebo wellnes programů. Tradice českého medicínského lázeňství trvá již několik století a lázně jsou vyhlášeny po celém světě.
Zdravotní pojištění
Pojištění občanů EU: Od poloviny roku 2004 jsou pojištěnci jednotlivých členských států EU, cestující na přechodnou dobu do jiného členského státu Evropské unie, vybavováni Evropským průkazem zdravotního pojištění. Všichni poskytovatelé zdravotní péče v rámci EU, EHP a Švýcarska musí přijmout pacienta s Evropským průkazem zdravotního pojištění. Pojištění občanů mimo EU: Občané mimo EU by si ještě před odjezdem měli uzavřít komerční cestovní pojištění svojí země. Pokud jej mít uzavřeno nebudou, budou při návštěvě lékaře hradit zdravotnické služby hotově. Komerční připojištění: Komerční cestovní připojištění si mohou uzavřít také občané EU (slouží například pro úhradu převozu zpět do vaší země), pro dlouhodobější turistické pobyty nabízí komerční pojištění česká Všeobecná zdravotní pojišťovna -
www.vzp.cz. Více informací o možnostech pojištění na území ČR najdete na webových stránkách Centra mezistátních úhrad - www.cmu.cz
Kultura v ČR
Světové kulturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Kroměříž, Kutná Hora, Lednicko-valtický areál, Litomyšl, Praha, Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, Telč, Třebíč a Vila Tugendhat v Brně Turistická místa: Krnov, Hradec Králové, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Český kras, Moravský kras, Moravská brána, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn a další
Architektura v ČR
Svou polohou v srdci Evropy byly české země v průběhu dějin konfrontovány s různými kulturními vlivy a stavebními styly. Protože naše země byla jen málo postižena jak poslední válkou, tak i asanací moderny, bylo zachováno bohaté kulturní dědictví. V České republice je celkem 12 chráněných památkových rezervací uznaných mezinárodní organizací UNESCO: Praha - historické centrum, Český Krumlov - historické centrum, Telč - historické centrum, Žďár nad Sázavou - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, Kutná Hora - historické centrum, Lednice - Lednicko-Valtický areál, Holašovice - vesnická rezervace, Kroměříž - zahrady a zámek, Litomyšl - zámek a zámecký areál, Olomouc - Sloup Nejsvětější Trojice, Brno - Vila Tugendhat, Třebíč – židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa.