Tvarožná Lhota - Romantici sází růže, chlapi zase oskeruše

Když tři veteráni léčí ve stejnojmenném filmu princeznu Bosanu s velkým nosem malými hruštičkami, "kosmetická úprava" je sice filmový trik, hruštičky jsou však skutečné. Jedná se o plody stromu oskeruše a na Slovácku věří, že mají ozdravný účinek. A to nejen na lidský organismus, ale i na život v obci.

Na oskeruše je nejlepší zajít k Hrdouškům, odkáže vás většina místních v Tvarožné Lhotě nedaleko Strážnice k domu místostarosty obce. "Oskeruše je nepřehlédnutelný užitečný velikán mezi ovocnými stromy, a kdo si ji zamiluje, žije v jejím stínu až do smrti," tvrdí Vít Hrdoušek. Jeho paní ukazuje zavařené kompoty a malá Maruška se nechá vyfotografovat u semenáčku. "Potřebují hodně spodní vody," říká paní Hrdoušková o stromu, který znalci označují jako jeřáb oskeruše a odborníci latinským názvem Sorbus domestica.

Rozložitá dřevina, jejíž koruna je mnohdy širší, než je její výška, patří k největším ovocným stromům v Evropě. Dožívá se několika staletí, odolá stromovým nemocím, vichru i bouřím, a proto se v minulosti často využívala jako větrolam. Stává i ve vinohradech, exempláře najdete také pod lesem nebo v poli, kde připomínají maják či boží muka. Renomovaný pražský botanik a zámecký zahradník ve Štiříně Václav Větvička tvrdí, že na Slovácku se oskeruše říká i ženě do nepohody, která něco vydrží a dovede se o sebe postarat.

Plody zprvu trpké, ale pak milé zas

Stromy rodí do pozdního věku obrovské množství plodů, udává se 600 až 800?kg, výjimečně i půldruhé tuny. Plody ale nejsou nijak vzhledné a ani zvlášť chutné, při jejich konzumaci převládá trpkost, což je dáno obsahem tříslovin. Jsou ale zdravé pro diabetiky, obsahují mnoho vitaminu C a napomáhají trávení. Kdo to na podzim přežene s burčákem, pár oskeruší ho prý vyléčí.

Trpká, svíravá chuť plodů se ale změní úpravou. Není lepšího ovoce k zavařování. Místní z něho připravují kompoty i chutné marmelády. A vůbec nejlepší je vypálená oskerušovica. Každý ji ovšem vypaluje trochu jinak, zajímavá může být třeba s medem či s jablečnou šťávou. Znalci se shodují, že pálenka z oskeruší je chuťově jemnější než slivovice a velice léčivá, přičemž na mnohé pozitivní účinky se dosud nepřišlo, a tak je potřeba to pořád zkoušet.

Nejvíc se testuje během oskerušových slavností na jaře (letos 10. dubna) a na podzim při oskerušobraní. Každá pálenka z malých hruštiček je totiž tak trochu autorským dílem pěstitele, jehož výtvor se musí porovnat s ostatními. Teprve v této souvislosti dostane místní slogan "Romantici sází růže, správní chlapi oskeruše!" ten správný význam.

Oskeruší královna krásy

Na slavnostech oskeruše můžete také vyzkoušet nejrůznější pokrmy, poslechnout si folklorní soubory nebo se zúčastnit seminářů pro pěstitele.

V kraji se dokonce volí už pátým rokem i Královna oskeruší, neboli "oskeruší miss". Vítězky mívají úctyhodné rozměry, například v roce 2007 získala prvenství Adamcova oskeruše, jejíž království se rozkládá mezi zahradami a vinohrady na kopci Žerotín u Strážnice. Sotva ji obejmou tři chlapi. Je stará přes čtyři sta let a ve výši 1,30?m má její kmen přes čtyři a půl metru. Na výšku dosahuje sice "jen" 13 metrů, zato do šířky o pět víc. Na podzim bývá obsypaná plody, dokonce i semena stále klíčí. Ale neméně úspěšné byly i Špirudova oskeruše přímo v Tvarožné Lhotě či Urbánkova oskoruša z Ostrova u Piešťan.

Oskeruše jsou na Slovácku chráněné, ale pokud byste nějaký strom přece jenom porazili, získáte tvrdé kvalitní dřevo, které ocení třeba nábytkáři a na německém trhu má vysoký kurz. Uplatní se všude tam, kde je hodně namáhané. Podle tradice ho husité používali na kola ke svým vozům a vinaři na lisy. Také si jej chválí umělci a třeba renomovaný řezbář ve Strážnici František Gajda z něj umí udělat zajímavé předměty. Některé jsou k vidění i v muzeu, kde začíná i oskerušová stezka. Provede vás po těch nejpěknějších exemplářích.

Lahodné exponáty

Muzeum oskeruše sídlí uprostřed tvarožnolhotské návsi, v místnosti malého přízemního domku. Kromě fotografií nejhezčích oskeruší v okolí, kterých je asi stovka, uvidíte ve vitrínách, jak jinak než z oskerušového dřeva, čaje i kompoty, plody sušené i zavařené. Některé produkty si můžete v budově muzea také zakoupit.

Průvodkyně Jitka Bačíková upozorní návštěvníky i na mladičkou oskeruši stojící před muzeem. Nedaleké torzo Podolanovy oskeruše zase připomíná jejich těžký osud při scelování polí.

Jeden z příběhů z dob kolektivizace se vztahuje třeba k oskeruši v Josefově. V sedmdesátých letech měl být strom pokácen. Rozjetý bagr vytrhával už stromy i s kořeny v okolí, když se k této oskeruši připoutal Štěpán Lekavý z obce. Jeho předkové přece tento strom zasadili, stál tam odpradávna, bránil, aby vítr odnesl půdu. Tehdejší "soudruzi" nakonec jeho vzdor přijali a strom stojí dodnes. Nedávno získal dokonce ocenění v anketě Strom roku.

Z oskeruše se prostě stal symbol Slovácka a dnes už ji místní propagují i jako strom v Evropské unii. Právě Tvarožná Lhota získala totiž společně s Kyjovem před dvěma lety druhé místo v soutěži Kvetoucí sídla mezi čtyřiadvaceti nominovanými kandidáty. Komisi z evropských států se líbily oskeruše, péče o ně i zájem lidí o obec a zeleň. Trávníky se prý sekaly ještě ráno před jejím příjezdem.

Nejen oskeruše, ale i umělci

Oskeruše ale nerostou jen v Tvarožné Lhotě. Najdete je také v sousedícím Kněždubu a Hroznové Lhotě, kde učil a v rámci praktické výuky experimentoval s oskerušemi v padesátých letech Josef Bajar. Používal k tomu prý i kuřecí trus. Jeho stromy stojí u školy dodnes.

Obě obce ale proslavil především malíř, který slovácký folklór uvedl do povědomí lidí nejen v Čechách a na Moravě, ale také třeba ve Francii. Jožka Uprka se narodil v roce 1861 v Kněždubu. Proslul obrazy ze života moravských Slováků, poutí a jízd králů. Rodný dům byl v roce 2004 opraven a dnes je tady muzeum s exponáty z jeho i bratrova života.

Malíř ovšem prožil většinu života v Hroznové Lhotě, kde si koupil přízemní domek jako ateliér a posléze ho nechal přestavěl legendárnímu architektovi Dušanu Jurkovičovi. Přicházeli sem Leoš Janáček i Zdenka Braunerová či bratři Mrštíkové. V roce 1902 přijel i francouzský sochař Augustine Rodin. Dnes ovšem vilu lze leda tušit. Bydlí tady malířův potomek - jmenovec a sochař. S místními ale prý příliš nekomunikuje, vila je schovaná za hradbou stromů a zdí a nelze si ji ani pořádně prohlédnout.

Další malíř bydlel nedaleko. Jmenoval se Antoš Frolka, byl Uprkovým žákem, ačkoliv mezi nimi velký věkový rozdíl nebyl. Tvořil ve svém ateliéru v Tasově. Oba jsou pohřbeni na zdejším hřbitově, kde leží i bratr Jožky František Uprka, mistr a akademický sochař.

Jak se tam dostat
Z D1 u Břeclavi dojedete přes Hodonín a Strážnici do Tvarožné Lhoty, kde navazuje silnice do Kněždubu či Hroznové Lhoty.

Kam v okolí
Strážnice
Ve městě, kde se koná každý rok folklórní festival, stojí za vidění například synagoga a židovský hřbitov, skanzen, věž s kostelem sv. Martina či zámek, který je ale přístupný až od 1. 5.

Kde se ubytovat
hotel Strážnice
Tříhvězdičkový hotel nabízí pokoje v jedno- a dvoulůžkových pokojích a v apartmánech. Cena za noc a v dloulůžkovém pokoji se pohybuje od 1100 do 1300?Kč. www.hotelstraznice.cz, tel.: 518 332 444

Kam na jídlo
restaurace Pod věží
Restaurace v centru Strážnice v domě z roku 1903 má v nabídce široký výběr vín. Vhodná zastávka i pro cyklisty, jelikož leží na trase Strážnické vinařské cyklostezky. Posílit se lze i na cyklostezce pod vrchem Žerotín v občerstvení U Oskeruše, ale až od 1. května.

Užitečné internetové stránky
www.tvarozna-lhota.net stránky obce Tvarožná Lhota
www.straznicko.cz web mikroregionu Strážnicko
www.straznice-mesto.cz stránky města Strážnice
www.knezdub.cz informace o obci Kněžedub

"kdo si zamiluje oskeruši, žije v jejím stínu až do smrti."

Vít Hrdoušek
místostarosta

http://in.ihned.cz autor: Richard Grégr