Slavkov voní po bojích dávných dob

Název městečka Slavkov, které je asi patnáct kilometrů od Brna, nemusí mnoha lidem vůbec nic říkat. Slavkovů je rozeseto po celé republice několik, a tak by to nebylo vůbec překvapivé. Pokud by se ovšem v tom moravském, známějším ve světě pod názvem Austerlitz, před téměř dvěma sty lety nezastavil po krvavé bitvě tří císařů její vítěz francouzský císař Napoleon Bonaparte a neučinil na zdejším zámku historické rozhodnutí, které jej ve své době vyneslo na výsluní slávy a moci. A tak bude lepší představit Slavkov jako místo nedaleko „moravského“ či „slavkovského pole“, o němž se dnes hovoří nejen v učebnicích historie, ale i vojenské strategie.

Francouzský císař si je vybral zcela záměrně kvůli zdejší zvlněné krajině. Jako geniální válečník věděl, že právě tady může nepřátele z početnější ruské a rakouské armády porazit na hlavu. A to se také stalo. Stopy bitvy můžete ve městečku a okolí zaznamenat ještě dnes. Nejviditelnějšími jsou památníky či kříže jako vzpomínka na tisíce padlých. Dodnes nacházejí místní lidé na polích jejich kosti, ve zdech stavení zůstalo zaryto několik dělových koulí. Bitva se stala součástí lidových legend, ale popisuje ji třeba i Tolstého slavný román Vojna a mír.

Centrem bojiště je secesní památník Mohyla míru na Prateckém návrší. Na začátku 20. století jej postavil architekt Josef Fanta. Stavba připomíná slovanskou mohylu a je věnována všem obětem bitvy bez rozdílu národnosti. Po obvodu památníku umístil architekt čtyři ženské sochy, které symbolizují Francii, Rusko, Rakousko a Moravu. V roce 1805 zde padlo podle některých odhadů až třicet tisíc vojáků. Hned vedle mohyly je také restaurace a hlavně muzeum, v němž se může návštěvník dozvědět podrobněji vše o bitvě.

Než se ale vydáte po jejích stopách, bude nejlepší si zajet přímo do Slavkova. Městečko s několika tisíci obyvateli je zajímavé i bez bitevního „běsnění“.

Jednoznačnou dominantou je Chrám Vzkříšení Páně v horní části náměstí. Patří mezi jedinečné památky klasicistní architektury u nás. Byl postaven na bažinatém terénu, k čemuž se v 18. století používaly dubové piloty. V době, kdy ho nechal Václav Antonín Kounic zbudovat, sloužil k údivu všech lidí z okolí jak katolíkům, tak protestantům. Od té doby se mnohé změnilo a například Českobratrská církev evangelická má dnes vlastní modlitebnu ve Fügnerově ulici, kterou si nechala postavit ve funkcionalistickém stylu ve třicátých letech 20. století.

Pokud ale budete chtít vidět skutečně nejstarší sakrální stavbu, rozhodně vyhledejte židovskou synagogu. Ta byla vybudována v 16. století, kdy se ve Slavkově začala konstituovat židovská obec. I když je její nynější podoba z roku 1858, můžete si alespoň představit, jak vypadala, když byla ještě oděna do baroka.

Na Palackého náměstí zaujme renesanční radnice. Patří mezi nejstarší stavební památky města a pochází z roku 1592. Ve svých zdech dosud uchovává bývalou městskou šatlavu, jejíž zamřížovaná malá okna můžeme vidět z Husovy ulice.

Další jednoznačně nejstarší dochovanou místní stavbou na Palackého náměstí v jeho spodní části je renesanční Panský dům. Právě v tomto domě ze 16. století, v jehož mázhauzu najdete renesanční ostění, sídlí jednak Informační regionální centrum Austerlitz, kde si můžete nakoupit nejen průvodce městem, ale i mapy a katalogy s informacemi o bitvě, ale také Historické muzeum, kam se dostanete za patřičný příplatek i mimo návštěvní hodiny. Od prosince do dubna pak jedině na objednávku předem.

Vzhůru do zámku

S informacemi a poučeni z regionálního centra můžete vyrazit do zámku, k jehož areálu se dostanete z Palackého náměstí v jeho levém horním cípu. (Vstupné mimo sezónu za 200% příplatek a na objednávku. Říjen – listopad 9 – 16 h, mimo pondělí. Prosinec – březen na objednávku.) V současné době je přístupné téměř celé první patro. Každého bude samozřejmě zajímat především historický sál, v němž Napoleon Bonaparte podpisoval s poraženými mír. V dalších místnostech jsou rozmístěny obrazy někdejší rozsáhlé kounicovské galerie, která vznikla už v první polovině 17. století. Galerie obsahovala nejen kopie, ale i originály děl slavných evropských mistrů. To, že se dnes musí mluvit pouze o části sbírky, souvisí mimochodem také s bitvou. Asi osmdesát pláten si odvezli, nebo spíše ukradli právě Napoleonovi vojáci.

Na místě zámku stávala od 13. století komenda řádu německých rytířů. Části obytné budovy a kruhové schodišťové věže komendy dnes můžete vidět pod severním traktem zámku a pod částí zámeckého nádvoří. Zámek byl na starších základech vybudován až v 16. století, když jej získal Oldřich III. z Kounic, který byl prvním z dlouhé řady Kouniců, kteří Slavkov přestavovali a přestavovali a přestavovali.

Během hodinové prohlídky, při níž procházíte sálem Předků, sálem zvaným Boulle a nebo Rubensovým sálem se dostanete až k tomu nejdůležitějšímu, jemuž se přezdívá Historický. Průvodkyně vám vysvětlí, proč jsou do sálu tři vchody a jak důležitá byla právě při jednáních o míru mezi vojevůdci jeho akustika. Traduje se, že hrabě Kounic, kterému zámek patřil, musel kvůli podpisu historického dokumentu vybourat třetí vchod, protože bylo nemyslitelné a ponižující, aby do něj vojevůdci vstupovali společnými dveřmi. Vybrán byl také proto, že se v něm zvláštním způsobem láme zvuk, a tak kdo je vně, nemůže slyšet nic z toho, co se řekne uvnitř. Faktem je, že právě v Historickém sále byl 6. prosince 1805 podepsán klid zbraním a Napoleon mohl z města odjet.

Přestože to všechno trvalo jen pár dní, měl zámek podle všeho mnohem významnější roli, než by si laik mohl připustit. Napoleon by totiž bitvu asi pojmenoval podle úplně jiného místa, a to nejspíše toho, kde se odehrály nejtvrdší boje. Ale protože ho prý aristokratické sídlo uchvátilo, pojmenoval bitvu právě po městečku, na jehož území zámek leží.

Ti, kdo budou mít po prohlídce hlad, nemusí opět chodit daleko. Většina výborných restaurací je přímo nedaleko zámku na Palackého náměstí, a vaří jídla nejrůznějších kuchyní včetně české. Může to být přímo Zámecká restaurace nebo Restaurace Josefína či Sokolský dům, kde se navíc můžete také ubytovat. Samozřejmě pokud bude volné místo.

Do boje

Scénář oslav Bitvy tří císařů je každý rok podobný. V první den oslav prosincové Bitvy tří císařů, kterým bývá pátek, se vojska pokloní památce padlých u hromadného hrobu francouzských vojáků ve Šlapanicích. Poté se rozhoří na kopci Žuráň takzvané Jiříkovické ohně, které symbolizují hořící obce v okolí bojiště. Připomínají jeden z příběhů bitvy. V její předvečer se Napoleon vydal tajně na obhlídku svých vojsk. Vojáci, kteří se rozložili v této vesnici, však svého velitele poznali a na jeho počest začali zapalovat ohně, kterými lemovali jeho další cestu. V Křenovicích a ve Slavkově pak ve stejný den projdou slavnostní průvody vojáků v historických uniformách.

Od sobotního rána budují vojáci v Tvarožné polní ležení a polní kuchyni a předvádějí divákům pořadová cvičení. Ve Slavkově mohou návštěvníci zhlédnout historické a řemeslné tržiště s doprovodným programem a historickou hudbou.

V zámku bývají přístupné všechny expozice, s velkým zájmem se setkávají zejména kostýmované prohlídky a výstava Napoleonské války a české země. V odpoledních hodinách každoročně přihlížejí tisíce diváků rekonstrukci bitvy pod kopcem Santon poblíž obce Tvarožné, jen byl důležitým strategickým bodem bitvy. Dřívější Padělek s kapličkou přejmenovali francouzští vojáci, kterým připomínal podobný kopec z afrického tažení. Poté se část jednotek přesouvá do Slavkova, kde po vyhrané bitvě promlouvá císař Napoleon ke svým vojskům. Vše bývá zakončeno velkolepým ohňostrojem. V neděli oslavy bitvy končí slavnostním pochodem vojáků a pietním aktem u památníku bitvy Mohyly míru.

Ke všem těmto místům se dá dostat, ve většině případů pouze pěšky. Jednak proto, že jsou mezi poli, ale také proto, že míst na parkování bývá málo. Auta pak lemují okolní silnice a kdo přijede poslední, parkuje nejdál od místa bitvy a tím pádem se k ní delší dobu dostává. Lepší je si tedy vždycky přivstat.

A lepší je také si o bitvě přečíst předem, aby měl každý alespoň základní představu, jak probíhala a hlavně proč k ní vůbec došlo. Historikové k ní vždycky začínají slovy, že byla nejslavnějším Napoleonovým vítězstvím. Porazil v ní totiž mnohem silnější protivníky – spojená vojska ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I. A ukončil tak existenci třetí protifrancouzské koalice. Ztráty spojenecké armády byly obrovské: 13 000 padlých a raněných a 12 000 zajatých. Francouzi, tedy Napoleonovi muži, udávají ztráty ve výši asi 9000 mužů.

Vše začalo koncem roku 1804, kdy Anglie uzavřela s Ruskem spojeneckou smlouvu proti Francii, o něco později se připojilo Rakousko. V září 1805 vstoupila rakouská armáda do Bavorska, jež bylo spojencem Francie. Napoleon reagoval bleskově. Svoji armádu odvolal z tábora u Boulogne, kde se od roku 1804 připravovala na invazi do Anglie, a zamířil s ní do Německa. Rakouský generál Mack, velící v Bavorsku, nedokázal Napoleonovi čelit, a v polovině října byl ještě před příchodem spojenecké ruské armády obklíčen v pevnosti Ulmu. Z jeho vojska unikly jen nepatrné zbytky, s nimiž se Rusové generála Kutuzova setkali na bavorsko-rakouských hranicích. Kutuzov se neodhodlal vybojovat s Napoleonem bitvu a ustupoval k Vídni, kam ze Slezska mířila i další ruská vojska. Rusko-rakouská armáda nakonec ponechala Vídeň svému osudu – Francouzi město obsadili 13. listopadu. Spojenci odtáhli na Moravu a svůj ústup zastavili až před olomouckou pevností. Zde k nim dorazily očekávané posily. Napoleon obsadil Brno a postupoval směrem na Olomouc.

V olomouckém táboře se ke spojenecké armádě připojili i oba panovníci a přes odpor zkušených vojáků bylo rozhodnuto vytáhnout k Brnu a svést s Napoleonem rozhodnou bitvu. Francouzská vojska ustupovala a počátkem prosince 1805 se oba protivníci zastavili v prostoru mezi Brnem a Slavkovem, právě u slavkovského pole.

Podrobné informace jsou v muzeu u Mohyly míru v druhé části expozice Napoleonské války a české země. Námětem je samotná bitva, předcházející tažení roku 1805 a koaliční války v letech 1806 – 1807.

Slavkov nežije jen bitvou

Do městečka u Brna však má smysl zajet v kteroukoliv roční dobu. Nejenže si budete moci historická místa prohlédnout bez davů a tlačenic, ale taky se můžete přímo ve Slavkově pobavit třeba poslední červencovou noc, kdy se pořádá Zámecká letní noc. V srpnu, v den výročí narození císaře Napoleona Bonaparta, se v městečku pořádá Napoleonský den a Císařská letní noc. Tyto oslavy probíhají celý víkend a jejich součástí bývá country večer a historický jarmark v zámeckém parku. V roce 2000 byla navíc ve Slavkově po čtyřiceti letech znovuobnovena tradice Svatourbanských hodů.

Ve Slavkově najdou kvalitní zázemí i obdivovatelé golfu (viz str. 21). Hned vedle hřiště je moderní sportovní areál koupaliště. Je v něm padesátimetrový bazén pro plavce, bazén pro neplavce, dětský bazén, půjčovna sportovního vybavení a občerstvení. Čtyři kurty jsou určeny pro beachvolleyball, plážovou házenou nebo plážový fotbal, návštěvníci si mohou zahrát i nohejbal, basketbal a stolní tenis.

IN.iHNed.cz autor: Josef Trčka