Santiniho kaple v Panenských Břežanech

Ne že by snad počátek 18. století byl příliš idylický, ale českým zemím se válka už pár desetiletí vyhýbala a zdálo se, že je ideální doba stavět. Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi bylo osmadvacet, když ho v roce 1705 abatyše kláštera benediktinek u pražského svatého Jiří požádala, aby jim v Panenských Břežanech přestavěl kapli, kterou v roce 1691 zničil požár.
Santini stál teprve na začátku své dráhy, po které doputoval až k pověsti geniálního představitele barokní gotiky, ale jeho první velké samostatné dílo, cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory, už slibovalo pozoruhodný talent. Církevní zákazníci si mladého stavitele začali předávat a i abatyše svatojiřského kláštera, který Panenské Břežany vlastnil od středověku, věděla, že volí mistra.
Pravda, zdejší kaple zasvěcená svaté Anně sice má svými rozměry daleko do Santiniho nejmonumentálnějších staveb, patří do série komornějších svatostánků, ale už nese mnohé rysy z toho, čím pražský Ital proslul: umění pracovat s netradiční geometrií půdorysu a detailů, i se světlem, které do sakrálního prostoru vstupuje okny a rafinovaně ho naplňuje všemi svými odstíny.

Kaple byla hotová v roce 1707 (mimochodem, tehdy se Santini i oženil), v následujících letech benediktinky zbudovaly na místě bývalé tvrze pohodlnější barokní sídlo, později zvané Horní zámek. Obojí si ovšem vychutnávaly jen pár desetiletí. V roce 1782 Josef II. jejich pražský klášter zrušil a s ním musely opustit i Panenské Břežany. Pověst vypráví, že na poslední chvíli stačily v nedaleké Odolena Vodě ukrýt v makovici kostela prsten svaté Kláry - a je tam dodnes.
V Břežanech se pak vystřídalo několik majitelů, z nichž Matyáš von Riese-Stallburg začal v roce 1840 stavět severozápadně od Horního zámku další, tentokrát empírový a pro přehlednost zvaný Dolní.
Ale přesuňme se až do začátku protektorátu, kdy tehdejší židovští majitelé obou zámků odešli do emigrace a na jejich místo nastoupili nacističtí potentáti. Horní zámek včetně parku se Santiniho kaplí sv. Anny zabral jako letní sídlo státní tajemník úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank. Dolní zámek obsadil říšský protektor Konstantin von Neurath, kterého tu v roce 1941 vystřídal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.

Události, na které z rozlehlého parku Horního zámku shlížela Santiniho kaple, těžko mohly patřit k nejšťastnějším v její staleté existenci, ačkoli to drsnější se odehrávalo na druhém konci Břežan, v Dolním zámku. Právě z něj 27. května 1942 Heydrich odjížděl na Pražský hrad a cestou na něj se stal obětí atentátu. V empírovém sídle pak zůstala vdova Lina, paní značně nelítostná a ctižádostivá - historikové soudí, že právě ona stála za Heydrichovou strmou nacistickou kariérou. Po jeho smrti se rozhodla předělat park kolem zámku na zelinářskou zahradu a když řešila, kde najít levné pracovní síly, "vypomohl" právě břežanský soused z Horního zámku a Heydrichův nástupce K. H. Frank.

Už v červenci 1942 sem dal z Terezína převézt skupinu židovských vězňů, kterou o dva měsíce později doplnili další Židé, do té doby pracující na stavbě silnice na Karlštejn, kde je K. H. Frank osobně vybíral. Za tvrdých podmínek, pod hrozbou smrti či přinejmenším trestajícího bičíku Liny Heydrichové tu pracovalo nakonec 120 lidí, kteří pak od podzimu 1943 do jara 1944 postupně nastupovali cestu zpátky do Terezína a dál do Osvětimi... Přežila jich jen hrstka.
Lina Heydrichová opustila Panenské Břežany v dubnu 1945 a odjela do Německa, kde o čtyřicet let později zemřela. K. H. Frank byl po válce popravený a Horní zámek se přeměnil v Domov důchodců, dnes laskavěji zvaný Domov seniorů. Santiniho kaple sv. Anny tu v parku stojí dál a věrna svému poslání otevírá každou první sobotu v měsíci svůj pozoruhodný, světlem prokreslený interiér bohoslužbám.