Olomoucká fortová pevnost je u nás ojedinělá

Forty jsou předsunuté pevnosti, u nás je nalezneme pouze v Olomouci a Terezíně.

U Olomouce se otevřel široké veřejnosti po více než 150 letech pozoruhodný fort s pětiúhelníkovým půdorysem. V prostorách Fortu XVII se nachází zájezdní hostinec a vojenské muzeum se stálou expozicí, která je tematicky zaměřena na pevnostní stavitelství a vojenskou historii 19. století. Na záchranu a obnovu historické pevnosti Fort XVII bylo v roce 2005 založeno občanské sdružení Fortový věnec, které si kladlo za cíl revitalizaci národní kulturní památky a její zpřístupňování a využívání spoluobčany.

Fortová pevnost XVII

Habsburská fortová pevnost z druhé poloviny 19. století je jednou z nejzachovalejších součástí císařského systému opevnění města Olomouce. Jedná se o fort permamentního charakteru vystavěný mezi lety 1850 a 1854 podle projektu ženijního ředitele a vrchního projektanta fortové pevnosti Olomouc Juliuse von Wurmba. V roce 1851 staveniště pevnosti poctil návštěvou i císař Franc Josef I. a ruský car Mikuláš. Areál má cca 60 000 m² a je zapsán jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Fortová pevnost je založena na myšlence obklopit jádro vlastní pevnosti uzavřeným věncem samostatných předsunutých pevnůstek, neboli fortů, schopných v případě obležení oddálit obléhací linii od pevnosti a rozšířit tak bráněný prostor. Obklopení jádra pevnosti řetězcem předsunutých fortů je aplikováno na našem státním území pouze u bastionových pevností Olomouc a Terezín.

Pevnostní systém Olomouce

V druhé polovině 19. století započaly práce na modernizaci a výstavbě pevnostního systému Olomouce. Projekt na vybudování sevřeného věnce počítal s 25 samostatnými forty. Věnec měl obklopovat jádro pevnosti ve vzdálenosti dvou až třech kilometrů, v prostoru Křelova až 4,5 kilometrů. Tyto forty by tak byly schopny vést samostatnou kruhovou obranu a navzájem se tak podporovat boční palbou v případě nepřátelského obklíčení.

Vzdálenost mezi jednotlivými forty je v rozsahu jednoho až dvou kilometrů, takže celkový obvod v úrovni fortového věnce měl dosáhnout až 17 kilometrů. Jednotlivé objekty byly označeny římskými číslicemi od I až XXII. Do tohoto projektu nebyly zahrnuty forty Tabulový a Šibeniční vrch, ty byly již vybudovány v letech 1838 až 1846.

První čtveřice fortů označených čísly XI, XIII, XV a XVII vznikala v letech 1850 až 1854. Oproti původnímu záměru se vlastní realizace z finančních důvodů značně odchýlila, některé forty byly postaveny provizorně, jiné se výstavby nedočkaly vůbec. Do roku 1876 se podařilo z větší části vybudovat také Fort. č. 2 - Radíkov, který má nepravidelný šestiúhelníkový půdorys. Na tomto fortu v současné době rovněž probíhají úpravy, pro jeho zpřístupnění veřejnosti.

Výstavba fortu Radíkov se stala poslední opevňovací aktivitou na našem území na sklonku existence habsburského monarchie do roku 1918. Strategický význam fortové pevnosti zanikl dekretem Františka Josefa I. týkajícího se zrušení olomoucké pevnosti ze dne 9. března 1886. Armáda si ponechala pro skladovací účely všechny permanentní forty, naproti tomu provizorní forty, které ztratily vojenský význam, byly ponechány svému osudu a postupně chátraly.

Cestovani.iHNed.cz autor: Zdeňka Lepešková