Národní park České Švýcarsko - poetická krajina

České Švýcarsko

Národní park České Švýcarsko

Území v České republice nejnovějšího a v pořadí čtvrtého Národního parku České Švýcarsko je součástí širší oblasti Labských pískovců, nazývané již po dvě staletí Českým a Saským Švýcarskem. Zásluhu na tomto romantickém názvu krajiny mají mimo jiné i dva švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří v druhé polovině 18. století působili na Akademii v Drážďanech. Ti podnikali cesty podél Labe do míst mezi Pirnou a Hřenskem a svým výtvarným dílem položili základy zdejší vedutové tvorbě a propagaci přírodních krás. Již od druhé poloviny 19. století se území stalo velmi vyhledávaným, k čemuž přispěli tehdejší vlastníci panství Kinští a Clary-Aldringenové zpřístupněním turisticky nejzajímavějších míst, jako např. soutěsek Kamenice, Pravčické brány nebo vyhlídek u Jetřichovic.

Romantická přitažlivost krajiny vedla ke vzniku nejstarších horských spolků na území dnešní ČR – Horského spolku pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz, založený v Děčíne roku 1878) a Horského spolku pro nejsevernější Čechy (Gebirsverein für das nördlichste Böhmen, založený v Krásné Lípě roku 1885).

Snahy o zákonnou ochranu Českého Švýcarska se datují již od počátku 20. století, celistvé péče se však území Labských pískovců dostalo až v roce 1972, kdy byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Labské pískovce. O dvacet 28 let později bylo v její nejcennější části vyhlášeno území s nejvyšším stupněm ochrany – národní park.

Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen k 1. 1. 2000 na celkové rozloze 79 km², z čehož více než 97 % tvoří lesy. Sídlem Správy Národního parku je město Krásná Lípa. Hlavním předmětem ochrany v Národním parku České Švýcarsko je unikátní geomorfologie skalního města a na ni vázaná rozmanitost rostlin a živočichů. Typické jsou nesčetné skalní hřbety, kaňony, pískovcové věže a stolové hory strmící nad nedohledným mořem lesů, které doslova ohromí vnímavého návštěvníka.

Krajina české křídové tabule je obohacena třetihorními vyvřelinami, mezi nimiž kraluje nejvyšší hora Národního parku České Švýcarsko - Růžovský vrch (619 m.n.m., národní přírodní rezervace) s pralesovitými ekosystémy. Kaňon Labe ve Hřensku naopak představuje nejnižší místo v ČR (114 m).

Na nedostupných skalních ostrozích se zachovaly zbytky přirozených lesů, k vzácným živočichům zde patří např. plch zahradní, sokol stěhovavý, čáp černý, rys ostrovid nebo jinde nevídané druhy hmyzu; z cévnatých rostlin jmenujme alespoň charakteristický rojovník bahenní, šichu černou, violku dvoukvětou nebo čípek objímavý. Typický je hojný výskyt kapraďorostů, charakteristickým druhem území je žebrovice různolistá. Z bezcévných rostlin se setkáváme s četnými druhy mechorostů a s mnoha vzácnými druhy hub. Křížek na Křížovém vrchuKřížek na Křížovém vrchuTypická je klimatická inverze, kdy studený vzduch stéká na dna roklí a dochází k tzv. zvratu vegetačních stupňů. Následkem toho se v nadmořských výškách okolo 150 m vyskytují podhorské a horské druhy živočichů i rostlin.

Neobyčejnou harmonii přírody navíc dotváří četné památky lidové architektury roubených a hrázděných domů s podstávkou v obcích lemujících hranici národního parku.

Příroda Českého Švýcarska

Příběh tohoto území se počíná před mnoha miliony lety, kdy se v oblasti dnešního Českého Švýcarska rozprostíralo mělké moře. Právě z jeho písečného dna se po ústupu moře zrodil podivuhodný svět pískovce. Svět skalních věží, mostů a bran, svět roztodivných kamenných forem, které připomínají včelí plástve anebo přesýpací hodiny.

Říše skal přitom není říší mrtvého kamene, ale hostí ty nejvzácnější živočichy i pozoruhodné rostliny.

Geologie a geomorfologie

Soutěska KřiniceSoutěska KřiniceNejvýznamnější kapitola geologické historie území se začíná psát před více než 90 milióny let, kdy se na dně křídového moře začala tvořit vrstva písčitých usazenin s mocností až jednoho kilometru. Po ústupu moře začaly vzniklou pískovcovou desku přetvářet dodnes pokračující procesy. Zrodila se tak krajina skalních měst, věží, stěn, roklí a soutěsek.

Z hlediska geomorfologického členění zaujímají převážnou část Českého Švýcarska Jetřichovické stěny, rozsáhlé výrazně členité partie skalních a lesních komplexů prakticky bez osídlení. Od nejnižšího bodu území ve Hřensku (116 m.n.m.) se východním směrem táhne pás mohutných skalních stěn, jehož součástí je i skalní most Pravčická brána. Pískovcové území je na mnoha místech prostoupeno výstupy čedičových hornin, např. na Vosím Vrchu, Kolišti či Suchém vrchu. Geologicky unikátní jsou také ojedinělé výstupy jurských vápenců podél lužické poruchy.

Jihozápadní část národního parku je tvořena okrajem Děčínských stěn. Nad hluboce zaříznutými soutěskami říčky Kamenice se zvedá nejvyšší bod národního parku a zároveň nejmohutnější čedičová elevace celého Českého Švýcarska, Růžovský vrch (619 m.n.m.). Tato majestátní hora tvořící krajinnou dominantu oblasti je národní přírodní rezervací s ukázkou pralesovitých ekosystémů.

Fauna Českého Švýcarska

Sousloví "národní park" označuje nesmírně cenné přírodní území, které chráníme proto, že v něm žijí velmi vzácní živočichové a nacházejí se v něm téměř nedotčené přírodní oblasti. Nedostupná skalní a lesní zákoutí skýtají domov mnoha ohroženým druhům živočichů.

Bezobratlí

Velmi vzácný druh jeskynní kobylkyNejlépe je z hlediska fauny prozkoumán hmyz (Insecta), na území Českého Švýcarska se podařilo do této doby zjistit výskyt několika vzácných a zajímavých druhů. Jedná se např. o jednoho z našich největších kovaříků (Stenagostrus rufus), kriticky ohroženého roháčka (Ceruchus chrysomelinus), velmi vzácně se vyskytujícího tesaříka (Pedostrangalia pubescens) či pozoruhodné nálezy horského druhu kobylky (Pholidoptera aptera bohemica) a jeskynní kobylky (Troglophilus neglectus), jejichž výskyt je na území Českého Švýcarska jedinou současnou lokalitou na území Čech.

Řád motýlů (Lepidoptera) je rovněž zastoupen několika zajímavými druhy (např. otakárek fenyklový, soumračník černohnědý).

Růžovský vrch představuje místo s unikátním výskytem žížal (Lumbricidae), na této lokalitě byl mj. zjištěn výskyt 4 druhů, jež se jinde na světě nevyskytují.

Obratlovci

V Českém Švýcarsku můžeme zahlédnout běžně i červenku obecnouK biotopům s největším výskytem živočichů patří vodní plochy a mokřady. V říčkách Kamenici a Křinici žijí například savci vydra říční a rejsec vodní, ptáci ledňáček říční, skorec vodní, konipas horský, ryby pstruh potoční, lipan podhorní a vranka obecná. Od roku 1995 zde probíhá program reintrodukce lososa atlantského, úspěchem je návrat prvních lososů na podzim 1998 a 2002. V posledních letech se na Labi pravidelně vyskytuje bobr evropský. V oblasti dále pravidelně hnízdí kolem dvou párů čápa černého.

Ve stojatých vodách a mokřinách žijí mj. z ptačích druhů potápky a kachny, dále orel mořský, jeřáb popelavý, z obojživelníků čolci a žáby, z plazů užovka obojková.

Skalní stěny, věže a plošiny představují typické prostředí například pro kunu skalní,kamzíka horského (od roku 1907, kdy byl uměle vypuštěn do přírody, se zde Čolek horský je v Českém Švýcarsku poměrně hojnýtrvale vyskytuje), plcha velkého, vzácného plcha zahradního a netopýra rezavého a hvízdavého.

Z dravců zde v posledních letech opět hnízdí kriticky ohrožený sokol stěhovavý. České Švýcarsko dále patří mezi tradiční hnízdiště výra velkého, kulíška nejmenšího a sýce rousného.

Bukové lesy představují útočiště pro jelena evropského i prase divoké, Jelen evropský - kolouchvzácně se vyskytuje rys ostrovid, jehož obnovený výskyt se datuje od třicátých let. V případě rysa již bylo doloženo opakované rozmnožování na území Českého Švýcarska.

Flóra Českého Švýcarska

Rojovník bahenní – symbol Českého ŠvýcarskaČeské Švýcarsko je tvořeno převážně pískovci, na kterých je půda velmi chudá pro růst rostlin. I přesto však v této oblasti najdeme celou řadu zajímavých druhů.

V hlubokých roklích, soutěskách a kaňonech dochází k ojedinělému jevu odborně nazývanému klimatická inverze – hromadění studeného vzduchu na dně roklí a velkému zahřívání na vrcholcích skal. Díky této klimatické inverzi můžeme v poměrně nízkých nadmořských výškách nalézt podhorské a horské druhy rostlin, jako je pamětnice prehistorických časů plavuň pučivá, červenoplodý čípek objímavý nebo žlutě kvetoucí violka dvoukvětá. Z říše stromů jsou pro tyto polohy charakteristickými zástupci smrk ztepilý a dnes již vzácná jedle bělokorá.

Na zastíněných stěnách skal a malých rašeliništích se skrývá před zraky návštěvníků symbol Českého Švýcarska rojovník bahenní. Stejně dobře se na Borovice lesní – typická dřevina pískovcových oblastítěchto místech daří také klikvě bahenní, suchopýru pochvatému – typické rašeliništní rostlině s bílým chmýřím anebo velmi nenápadnému sedmikvítku evropskému. Suché vrcholky skal jsou pokryty keříčky vřesu, brusinky a především všem dobře známé borůvky. I ta nejnepřístupnější místa a vrcholky skal nejsou žádnou překážkou pro borovici lesní, která vzdoruje nepříznivým okolním podmínkám.

Vedle pískovců jsou pro oblast Českého Švýcarska typické čedičové vyvřeliny (Růžovský vrch), které prorazily starší vrstvu pískovců. Lepší půda na těchto horninách je zárukou výskytu bohatších rostlinných společenstev, jako jsou bučiny, kde se vyskytují např. lilie zlatohlávek, kyčelnice devítilistá, zvonek broskvoňolistý, nebo rozrazil horský.

Podél vodních toků (Kamenice, Křinice) je život bohatší nejen v živočišné říši, ale přibývá i spousta rostlin. Nechybí zde skvostný posel jara chráněná bledule jarní, kapradina s přiléhavým názvem pérovník pštrosí anebo další památka na dávnou minulost naší Země přeslička luční.

Mezi skvosty přírody Českého Švýcarska patří orchidea prstnatec májový dříve nazývaný vstavač májový, kterému se dobře daří na mokrých loukách, jež jsou pro jeho výskyt vyhlášeny za přírodní rezervace. Naopak velmi běžnou květinou oživující zeleň příhraničních lesů je léčivý náprstník červený, který zde sice není původní, ale bez jehož růžových trubkovitých květů si již nelze tento kraj představit.

Převládající vegetací v Českém Švýcarsku jsou lesy, jejichž skladba je značně pozměněná lidskou činností. Zatímco dnes je nejčastější dřevinou smrk ztepilý,Prstnatec májový – skvost flóry Českého Švýcarska v původních porostech převažovali borovice lesní, buk lesní a jedle bělokorá (dnes se vyskytuje jen ojediněle). Mezi dřevinami se vyskytují i zavlečené druhy, z nichž zejména borovice vejmutovka způsobuje značné škody na bylinném patru, a proto dochází k jejímu nahrazování původními druhy.

Skály a vlhké klima jsou jako stvořené pro mechy a lišejníky. Jen oko zkušeného znalce dokáže v zelených kobercích nejrůznějších odstínů rostoucích na skalách, pařezech nebo i jen tak na zemi rozeznat na stovku druhů mechů nejen rašeliníků, ale i řadu dalších
např. ploník, bělomech apod. Mezi mechy je největší vzácností chudozubík Brownův, který v České republice najdeme jen právě v Českém Švýcarsku. Mezi lišejníky je to bezesporu děratka, která si z celého světa vybrala za svůj domov jen severní a Východní Čechy.

Na závěr už jen zmínka o kdysi slavné kapradině Českosaského Švýcarska. Na Mechy obývají i ta nejpodivuhodnější místavlhkých skalních stěnách rostl blánatec kentský, který se běžně vyskytuje v Anglii či severozápadní Francii. Naneštěstí tento tajemný návštěvník ze západních krajin zřejmě z Českosaského Švýcarska vymizel, snad i díky vášnivým sběratelům, kteří si jej lisovali do herbáře. Nezbývá než doufat, že někde v nepřístupných skalních zákoutích přetrval až do dnešních dnů, kde čeká na své znovuobjevení.

Více informací naleznete na: www.ceskesvycarsko.cz

České Švýcarsko 1 České Švýcarsko 2 České Švýcarsko 3