Letní expedice
Zabalte si na svou letní výpravu, co je opravdu důležité. Zbytečnosti nechte doma. Jak na to, radí matadoři sněhových bivaků, pochodů džunglí a ortodoxní vodáci.
Jak si kdo ustele... Tohle staré přísloví pasuje na outdoorové sporty přímo skvěle. Když se horami v červenci prožene nečekaná sněhová vichřice nebo se loď převrátí v peřejích, může to být drama. Nebo jen drobná nepříjemnost. A je úplně jedno, jestli jde o trek po Himálaji nebo nedělní výlet na Sněžku, jestli raftujete na divoké vodě v Alpách nebo sjíždíte peřeje na Sázavě.
Kdo to myslí opravdu vážně, dříve než cenovku v obchodě hledá kvalitu. Takovou, která odpovídá jeho výkonům. Pojďte pro radu ke zkušeným borcům.
Vysoké hory
Základní riziko v horách? Počasí, až daleko za něj patří vyvrtnutý kotník nebo padající kamení. Je vždycky drsnější než v údolí a mění se mnohem rychleji a navíc nečekaně. A když člověka zastihne nepřipraveného pár hodin od nejbližší chaty, drama je na spadnutí. "Byli jsme s kamarády v Alpách, na Eigeru. Šli jsme tou nejjednodušší cestou, nahoru to šlo rychle," vypravuje horolezec Libor Hroza z pražského Mammuta. S Tatrami si tyká, Eiger slezl v zimě severní stěnou a zkusil i Himálaj, a tak ho na rozdíl od méně zkušených lidí z výpravy nepřekvapilo, jak prudce se změnilo počasí. Nahoře napadlo přes pět centimetrů sněhu a čím níž sestupovali, tím rychleji se jim pod nohama měnil v klouzavou břečku.
Aby to bylo bezpečné, musel místy každého zvlášť jistit na laně. Šlo to pomalu. Třeba krátká pasáž, kterou nahoru zvládli za pět minut, se cestou dolů protáhla na hodinu a půl. V chladu, větru a mokru. V takových podmínkách se kvalita vybavení pozná velmi rychle: "Když svítí sluníčko a všechno vychází, tak rozdíl mezi špičkovým oblečením za čtyřicet tisíc a oblečením za čtyři tisíce nepoznáte. To až když přijdou nepříjemnosti."
Mezi Himálajemi a Krkonoši přitom až tak velký rozdíl není. Jen v pravděpodobnosti, že se taková věc stane. A nemusí ani padat sníh. Když dost fouká a ochladí se, člověk snadno omrzne třeba i v létě při výstupu na Sněžku. Teplota nemusí ani klesnout pod nulu. "Takhle se mi před pár lety podařilo v létě právě v Krkonoších získat omrzliny na stehnech. A to jsem měl dlouhé kalhoty. Ani jsem to necítil, ale pak trvalo měsíce, než se nohy daly do pořádku," říká příležitostný turista Jirka Krátký z Prahy.
Co tedy s sebou? Do vysokých hor především kvalitní, tedy funkční oblečení. Roli samozřejmě hrají fyzická zdatnost, zkušenost nebo náročnost trasy. Na procházku třeba kolem Štrbského plesa určitě není nutné balit luxusní outdoorovou bundu, při výstupu na hřeben by ale nemělo chybět pár vrstev, které proti dešti a chladu spolehlivě ochrání. I když to vypadá na slunečný den.
Proč funkční? Nepromokne, neprofoukne, váží jen pár gramů, takže se ani nepronese. A odvádí pot od těla. Kdo už se třásl na vrcholku zimou v propocené bavlně, to ocení. Což znamená prakticky každý. Nejde jen o zdraví. Když má oblečení dobře vyřešené větrání, může podstatně zlepšit i výkon na svahu.
Podle sportovních lékařů není vůbec výjimečný stav, kdy tělo věnuje až sedmdesát procent vydávané energie na termoregulaci. Už proto jsou dnešní borci mimo jiné mistry světa v převlékání. V jejich pojetí promyšlené větrací kapsy a zipy na bundách a kalhotách nejsou na ozdobu. Na změny počasí reagují okamžitě.
Doma ve městě ale, na rozdíl od amatérů, nechávají své oblíbené kousky v šuplíku. "V Praze v tramvaji je to jen image, nic jiného. Rozdíl se tam nepozná. Je to jako jezdit po městě terénním landroverem. Stejně jako škodovka drncá přes koleje a stojí na každé křižovatce," tvrdí Libor Hroza. Vybrat to pravé je bohužel komplikované. Při zkoušení v kabince řada věcí vypadá jinak než při nouzovém bivaku na ledovci.
Na prodavače by se ale určitě nespoléhal, zvlášť u dražších modelů. Cena vždy nemusí odpovídat kvalitě, i značka může selhat. Nejlepší je nechat si doporučit konkrétní osvědčené věci přímo od člověka, který vybavení otestoval v extrémních podmínkách.
Jeho osobní doporučení pro běžné túry: do hor vždycky s rukavicemi a čepicí. Do batohu se pokaždé vejdou a efekt je ve srovnání s námahou nést je nesrovnatelný. Zakrytá hlava zachrání spoustu tepla a promrzlýma rukama se špatně zapíná větrovka nebo telefonuje pro první pomoc.
A myslet na detaily. O tom, že drobnosti mohou mít i fatální následky, se sám přesvědčil při jednom zimním přechodu Roháčů. Stačilo zapomenout na funkční spodní prádlo a návleky, které chrání boty před sněhem. Přišla sněhová bouřka, ve které nebyl schopen udržet orientaci a vyhnout se lavinovým polím, kterých je v Roháčích až příliš, a tak se na noc nouzově zakopal do sněhu. Měl na sobě vlhké bavlněné tričko a trenýrky, studilo to příšerně, ale v omezeném prostoru nouzového bivaku ze sebe nemohl prádlo dostat. Musel ho na sobě roztrhat. Pak už ho naštěstí hřály suché funkční vrstvy. S nohama to bylo horší. Zamotal je do cárů vlhkého trička a mokré ponožky celou noc sušil na těle. "Kdyby se ráno neudělalo hezky, tak jsem tam zůstal," říká.
Největší revoluce v outdoorovém vybavení kromě funkčního prádla? Trekkové hůlky. A karimatky. "Ty posunuly horolezectví výkonově o hodně dopředu. Ještě si pamatuju, jak bylo dřív zoufalé přečkat noc. Člověk si řekl, tak dneska končíme, jdeme bivakovat, to zas bude hrůza. Noc jsme trávili v polospánku, s namrzlými ledvinami. A ráno jsme šli na svah unavení jako psi."
Džungle a pouště
Nedostatek informací o cíli expedice je větší problém než to, co máte zabaleno na cestu. Čím víc se před cestou dozvíte, tím snáz se mu dá vyhnout. Třeba na internetu od lidí, kteří už tam byli. Úplně to ale nejde ani se zkušenou výpravou. "V Namibii jsme píchli poslední rezervu nedaleko hranice národního parku. To na těch štěrkových cestách není problém. Bylo těsně před zavřením, nikde nikdo, tak jsme se rozhodli tam přespat," vypráví Petr Vonka z klubu Divers, který se na výpravy do džunglí, pouští a na moře specializuje. Výpravy jako průvodce doprovází po celém světě, ale Afriku má nejraději.
Ráno je probudil správce parku a hodně se divil, že přežili noc. Spali právě na cestě, po které lvi procházejí k napajedlu uprostřed parku. Bylo jen kousek od místa, kudy se do rezervace dostávají, minout je nemohli. Všude kolem stanů také byla spousta lvích stop.
Na samotné vybavení jsou ovšem výlety do pouště méně náročné než třeba Vysoké Tatry. Určitě je třeba se chránit před sluncem. V rovníkových šířkách opalovací krém nestačí, chce to vždy lehkou pokrývku hlavy, dobré jsou také dlouhé rukávy. Nezdá se to, protože většinou příjemně fouká, ale Středoevropan se za půl hodinky spálí až na škvarek.
I v zimě ale stačí na večer jen dlouhé kalhoty a lehká mikina. V noci teplota klesne maximálně na deset stupňů. Chce to lehký funkční spacák, který trochu dýchá, což už jsou dnes prakticky všechny. A stan. Nemusí být extra odolný proti dešti a větru, ale přece jen. Na poušti se občas najde nějaký ten štír nebo divoké zvíře a stan před nimi skryje lidský pach. "I tak se ale vyplatí ráno třeba vyklepat boty. Kamarád takhle jednou štíra objevil," doporučuje Petr Vonka.
V džungli je navíc potřeba počítat s vysokou vzdušnou vlhkostí a samozřejmě s vedrem. Všechno včetně suchého oblečení proto patří do nepromokavého obalu: "Taky zálohujeme, zvlášť technické věci. GPSky je potřeba mít dvě, náhradní baterky, všechno ve vodotěsných pouzdrech."
I tak ale může navigace zklamat, tištěná mapa se ztratí. Pak přijde ke slovu paměť. Základní topografii místa by měl mít každý člen expedice uloženou v hlavě. Kdy šlo v jejich případě nejvíc do tuhého? "Když jsme zabloudili v džungli a nestihli letadlo. To byl opravdu problém. Jinak nic, o čem by se vyplatilo mluvit."
Klíč pro přežití v divočině? Dobré boty. Před lehkými žabkami nebo sandály dává Petr Vonka přednost pořádnému trekkovému obutí. V potoce v džungli, v ostré trávě v buši i v pouštním písku. Vyplatilo se mu to i při "dvojboji", který praktikovali na jednom z málo známých Kanárských ostrovů, dopoledne potápění a odpoledne výstup na sopku. "Kdo si tehdy s sebou nevzal pořádné boty a výstup dal jen v lehkých teniskách, měl druhý den nehezké šrámy na kotnících. Lávové kamení dokáže být prevít."
Bez čeho by na žádnou expedici neodjel? "Bez dobrého pojištění. Bez nože. Bez GPS a čepice. Mačetu koupíte na místě, a pak zahodíte. Tričko taky. Je to levnější než platit nadváhu v letadle," dělí se o zkušenosti Petr Vonka.
České řeky
Příležitostní vodáci (a těch je v Česku každým rokem víc) pojímají vodu spíš jako společenskou záležitost než jako extrémní výkon. Proč ne, na většině českých řek v létě o nic jiného ani nejde. Zvlášť když zbytečně neriskují třeba na jezech, které by daly zabrat i vodáckým profíkům. Pár věcí je ale přece jen potřeba vědět.
Co cestu zpříjemní? Loď, pádlo a lodní pytel nebo barel je možné zapůjčit za pár korun. Na rozdíl od drobností nebo případně vlastního bezpečnostního vybavení, tedy helmy nebo plovací vesty.
"Příjemná věcička na drobnosti jsou igelitové obaly s rolovacím uzávěrem. Dáte do nich mapu, mobil nebo kilometráž, která popisuje, co vás na řece čeká, jak se jede jez nebo kde tábořit. Když v nich člověk nechá trochu vzduchu, ani se neutopí," říká Jakub Turek, šéfredaktor serveru Horydoly.cz, jednoho z největších outdoorových internetových specialistů u nás, který outdoorovou výbavu často testuje na vlastní kůži.
Když se loď převrátí někde v peřejích, o mobil ale člověk stejně přijde. Tedy pokud není k lodi přivázaný. Takových věcí pravidelně uplave. Ztrácejí se boty, pádla, horní díly plavek... A tak k základní vodácké výbavě patří i kus provázku. A boty. Při množství střepů a odpadků na dně českých řek holá nutnost. Když na to přijde, stačí staré kecky z botníku.
Zato u vesty nebo helmy se vyplatí nechat si poradit ve specializovaném vodáckém obchodě podle toho, jestli jde o rafting na divoké vodě nebo rodinné sjíždění Berounky. Obchodů je několik - třeba v Praze nebo Brně - a vyznají se. Poradí také, jestli takovou výbavu opravdu potřebujete. Zatímco na Lužnici například helmu nejspíš postrádat nebudete, dolní tok Sázavy už je jiná. Zvlášť když je vyšší voda. Praštit se do hlavy o kámen na dně nebo třeba o nízkou větev není problém. A vyplavat člověk vždycky nemusí.
U vest to platí ještě více. "Dělali jsme kdysi testy plovacích vest. Když je špatně udělaná, špatně padne nebo je špatně používaná, může člověka snadno zabít," tvrdí Jakub Turek a vzpomíná na tragédii, při níž zřejmě vesty bez zapnutého spodního popruhu mohly před dvěma lety za smrt dvou mladých dívek na těžkém sázavském jezu. Stačí, aby se vesta vyhrnula přes hlavu, a neštěstí je hotové. Zvlášť u dětí, které mají v poměru k tělu drobnější ramena než dospělí, to jde při pádu do vody skoro samo.
IQ tipy pro horskou túru
Funkční spodky a ponožky: pocit tělesné pohody žene výkon nahoru. Aby mohlo dobře izolovat a odvádět pot, musí prádlo tělo těsně obepínat. Top jsou materiály na bázi vlny, hřejí stejně jako čistě umělá vlákna, ale nedávají tolik šancí bakteriím. A to bude znát, třeba až si po pořádné túře sundáte boty.
Cena: okolo 200 Kč (ponožky), 400 Kč prádlo
Mikina: na funkční spodky či triko to chce další vrstvu funkčního materiálu. Měl by hřát a přitom nabídnout i možnost odvětrání. Ale pozor, ne každý fleece schne uspokojivě rychle. Za zmínku určitě stojí materiál Powerstretch nebo švýcarský Eschler.
Cena: okolo 2000 Kč
Bunda: nesmí jen tak profouknout a propustit vodu. Ale hlavně musí větrat. Podle horských matadorů se dá i v kvalitních paropropustných bundách běžně propotit, a to může být v horách začátek problémů. Proto se vyplatí sáhnout po bundě s dobře propracovaným systémem "větraček". Ty se dělají v podpaží, nad lopatkami nebo na prsou, tedy tam, kde se potíme nejvíc. Zipy na nich by měly chodit absolutně hladce. Dobrým tipem jsou dva jezdce na zipu, lépe se tak reguluje přístup čerstvého vzduchu k tělu.
V poslední době se objevil nový trend: kombinace softshellové bundy, tedy funkční druhé vrstvy, se slabou nepromokavou membránovou bundou. Softshellové bundy budou stačit i na 90 procent psího počasí, v opravdové průtrži mračen to zachrání právě membránová bunda třeba z Gore-texu nebo Sympatexu. Jsou velmi lehké a tenké, takže jako záloha v batohu nepřekážejí.
Cena: od 5000 Kč
Kalhoty: o větrání platí totéž jako u bund, zpotit se při výstupu zavání prochladnutím. Opravdoví horští drsňáci ocení takové speciality, jako je třeba rozepínací "posez". Ty se vyplatí ve zvlášť nelidských podmínkách.
Cena: okolo 2500 Kč
Batoh: anatomické tvarování ještě neznamená, že bude dobře sedět každým zádům. A špatný batoh se pronese. Drobné nedomyšlenosti můžou způsobit i otlaky a odřeniny. Jak bude sedět zjistíte, když si ho vyzkoušíte se zátěží. V obchodě ho nechte naplnit na váhu, kterou v něm budete asi nosit (stačí balík horolezeckého lana), a alespoň deset minut se s ním procházejte. Netlačí nikde? Všímejte si také, jestli popruhy nesjíždějí na krk a jak sedí bederní popruh. Měl by se zlehka opírat o pánev. Když je příliš nízko, nepomáhá, když je vysoko, brání v dýchání.
Cena: okolo 1500 Kč (pro jednodenní výlet)
Trekkové hůlky: není to jen móda, opravdu šetří tělo, hlavně záda a kolena. Nejdůležitější je u nich váha, každý gram navíc je po pár hodinách znát. Proto opravdoví znalci sázejí místo těžších modelů s odpruženými hroty na nové slitiny nebo odpružená madla. Anatomicky tvarované řemínky z vrstvených materiálů neodřou ani na opravdu dlouhé túře. Aktuálním hitem je systém aretace výškového nastavení podle terénu přes rychloupínací klips - při stoupání se nastaví hůlky kratší, při sestupu se natáhnou. To vše během pár sekund.
Cena: od 1000 Kč
IQ tipy pro expedici k rovníku
Elastické kraťasy: oblečené pod kalhoty spolehlivě eliminují nepříjemné tření v problematických partiích. Přitom jsou dokonale prodyšné a elastický materiál navíc zpevňuje horní část stehenního svalového pletence. Čím tenčí, tím lepší.
Cena: okolo 800 Kč
Šátek s potítkem: hlava potřebuje větrat, oblíbená kšiltovka proto není to nejlepší řešení. Více dokáže lehký bavlněný klobouk nebo šátek. V kombinaci s potítkem nabízí vedle ochrany hlavy před sluncem ještě bonus navíc.
Cena: okolo 500 Kč
Trekkové boty: Poctivé trekkové s krytím kotníku jsou základ do každého terénu. Kombinace textilu a kůže nabídne alespoň omezenou prodyšnost, a to je v tropech potřeba víc než jinde. Top nabídkou jsou boty, které se umí přizpůsobit individuálnímu tvaru nohy. Úplný vrchol jsou karbonové vklady, zpevní nohu, a přitom nezvednou váhu.
Skalní vyznavači lehké obuvi, kteří si nechtějí "zbytečně pařit" nohy, budou mít do terénu trekkové sandály s gumou krytou špičkou předcházející poranění prstů.
Kdo do plánu svých cest zahrnuje i výstupy zajištěnými skalními cestami, tzv. via ferrátami, měl by se poohlédnout po botách s "vibramovou" podrážkou a hladkou pogumovanou špičkou. Výtečně se s nimi překoná i středně těžká skalní cesta.
Cena: okolo 3500 Kč (trekk)
Hamaka: při spaní venku je závěsné lůžko příjemnější než spaní na vlhké zemi, ochrání i před hady nebo jiným nepříjemným potěrem.
Cena: od 1000 Kč
Skládací moskytiéra: v oblastech, kde je riziko nákazy malárií, je to naprostá nutnost. Některé hamaky jsou moskytiérou přímo vybaveny.
Cena: okolo 500 Kč
Navigace s GPS: do džungle určitě vodotěsný outdoorový model. Tělo přístroje by mělo něco vydržet, včetně vody. Některé navigace odolají i delšímu pobytu pod vodou. Důležitá je také výdrž baterie, případně výměnný akumulátor. Na zásuvku v divočině jen tak nenarazíte.
Cena: od 7000 Kč (bez map)
Satelitní telefon s funkcí vysílání SOS signálu: vyplatí se všude tam, kde není k dispozici mobilní síť. Zvlášť když jde o opravdový extrém. Když nastane krize v neobydlené oblasti, může to být jediná cesta, jak přivolat pomoc.
Cena: od 25 000 Kč (+ služby operátora)
Vysílačky: ocení je hlavně větší skupiny, budou ve spojení, i když se na čas rozdělí. Lepší než mobil, který obvykle v tropech nemá pokrytí.
Cena: okolo 1500 Kč
Solární dobíječka: doplní energii třeba do GPS nebo do mobilu. Je lehoučká a skladná, nosit se dá na batohu nebo třeba na čepici.
Cena: od 2000 Kč
Antiseptikum: ve vlhku a horku se i drobné zranění rychle zanítí a je z něj velký problém.
Cena: do 100 Kč
IQ tipy pro vodáckou výpravu
Neoprenové boty: noha je v suchu a v teple, i když právě prší, nebo jste museli vystoupit přímo do vody.
Cena: okolo 900 Kč
Tričko: skvělou věcí je materiál Aqua Shell. Nestudí, ani když skončíte ve vodě.
Cena: okolo 1700 Kč
Bunda: to je u vodáků největší alchymie. Trendem je dnes materiál Tritex, slušně čelí vodě i větru a přitom pozoruhodně rychle schne. Gumové manžety na rukávech a kolem krku nebo s kevlarem na loktech ocení hlavně kajakáři na divoké vodě, pro běžného vodáka je to spíš zbytečný luxus.
Cena: okolo 3000 Kč
Helma: na raftu je to nutnost, ale vyplatí se i v peřejích na dolním toku Sázavy. Speciální vodácké jsou (stejně jako horolezecké) na rozdíl od cyklistických konstruované na víc než jeden náraz, zvlášť na divoké vodě, kde může chvíli trvat, než se dostanete z proudu - proto nezaměňovat.
Cena: od 3000 Kč
Vesta: musí hlavně sedět na tělo tak, aby vodákovi při pádu do vody nesjela až na uši. V takovém případě vesta tlačí hlavu pod vodu a tvoří další překážku pro dýchání. Recept na utopení. Vesta na rafting je větší, musí člověka pronést peřejemi. Na Lužnici stačí menší model, aby se člověk moc nenalokal. Pás jistící vestu zespoda vždy zapnout! A zapomeňte na nafukovací vesty. V peřejích se snadno zničí, a pak už jen brání v pohybu.
Cena: okolo 2000 Kč (dětské 900 Kč)
Vodotěsné obaly s rolovacím uzávěrem: výborná věc na mobil, mapu nebo kilometráž. Nebo na spoustu dalších drobností. Jsou pořád po ruce, a přitom v suchu.
Cena: okolo 500 Kč
http://HN.IHNED.CZ/predplatne/ autor/ři: Radka Hrdinová, Jan Rýdl
