Koloveč - Kde se báby mění v krasavice

Začalo to sbírkou hodin. a skončilo 60 tisíci exponáty, převážně nástroji tradičních řemeslníků. Dílnu dráteníka, lazebníka, ale třeba i ordinaci zubaře nebo funkční hospodu z přelomu 19. a 20. století najdete v Kolovči v západních Čechách. A nezapomeňte si prohlédnout mlýn, který dělá ze starších paní mladé děvy.

Víte, čím se zabýval korytník nebo jak vypadají ledařské saně? Chcete-li se na chvíli přenést do atmosféry přelomu 19. a 20. století, v níž bylo povolání korytník nebo ledař běžné, zajeďte do Muzea techniky a řemesel v západočeské Kolovči.

Městys, ležící mezi Klatovy a Domažlicemi, proslavila rodina Volfů, která zde už od roku 1785 provozuje keramickou dílnu. Muzeum vzniklo tak trochu náhodou: "Otec sbíral od 70. let hodiny, které jsme měli vystavené v podkroví. Po revoluci jsme ale rozšiřovali výrobu keramiky a potřebovali jsme místo. Vystavené exponáty jsme proto přesunuli do dvora a sbírka začala nabývat," vzpomíná dnes na začátky rodinného muzea Martin Volf.

Majitel dnešní keramické dílny a muzea je představitelem už sedmé generace hrnčířů, kteří své znalosti vždy předávají z otce na syna. Rodinnou tradici založil Lambert Volf, Martinův otec Rudolf se pak může pyšnit titulem "Nositel tradice lidových řemesel".

Než si poměrně rozsáhlé muzeum začnete procházet, zkuste se zamyslet, kolik tradičních řemesel dáte v hlavě dohromady. Dvacet nebo třicet? To už není špatný výsledek. V Kolovči jich mají ale padesát, a to včetně těch, na která už dala moderní doba zapomenout.

Exponátů najdete v muzeu na 60 tisíc, těžko ale určit, který je nejcennější. "Drtivou většinu věcí jsme dostali jako dary. Lidé si uvědomili, že by to jejich děti časem třeba vyhodily, a chtěli, aby po nich něco zůstalo," říká Martin Volf.

Hlavní výhodou muzea je ucelenost sbírek, které představují různé dílny - kromě nástrojů používaných třeba kováři, bednáři či dráteníky se ocitnete také v kompletně zařízeném holičství, krejčovství nebo v ordinaci tehdejšího zubaře. Techničtěji zaměření návštěvníci si prohlédnou staré parní motory, tranzistorová rádia nebo zvětšováky na vyvolávání fotografií, hospodyňky zase potěší pekařské a cukrářské dílny. Možná tu poznáte staré formičky na vánoční cukroví, které máte doma od babičky. Hezky zařízený včetně dobových reklam je i dávný koloniál, největší úspěch u hospod milovných Čechů má prý ale hostinec z roku 1900, kde se "čepuje" staňkovské a horšovsko-týnské pivo.

Sedm bab za sličnou pannu

Děti stráví určitě nejvíc času na dvoře muzea, kde je vystavena snad nejznámější kolovečská specialita - mlýn na staré báby. Jde o přesnou kopii mlýna, který v roce 1863 sestavil kolovečský podnikatel a vyhlášený šprýmař Kajetán Matěj Černý. Černý se prý tehdy vsadil s mistrem mydlářským Šperlem, který si právě tajně zařizoval parní mlýn na mletí obilí, že bude mlít dřív než on. Když nic netušící Kolovečtí provázeli o masopustu průvod masek, vyjel z Černého vrat podivný stroj tažený párem koní. Bylo na něm napsáno "Parní mlýn na přemílání starých bab v poměru 7:1".

Chasa, která mlýn obsluhovala, hned začala svážet přihlížející staré báby, a jakmile jich měla sedm, naházela je do násypky. Po deseti minutách mletí vyšla z mlýna krásná a sličná panna. Ten den se už nemlelo, protože se všechny báby raději ze strachu schovaly.

Když si poté večer v hospodě Šperl stěžoval, že ho Černý podvedl, mlynář bab ho usadil: "Když jsme sázku uzavírali, tak se nemluvilo o tom, co se bude mlít, jen kdo bude první. A to jsem byl já." Rozčilený mydlář tak musel chtě nechtě koupit sud piva pro celou hospodu. Nakonec se ale oba sázkaři usmířili a v roce 1865 společně založili druhou kolovečskou cihelnu.

Od té doby se v Kolovči v areálu staré cihelny melou báby dodnes. Mlýn vyjíždí vždy jednou za čtyři roky během kolovečské pouti. Loni se na ní sešlo asi sedm tisíc lidí, kteří zhlédli veselé divadelní představení. Slávu Plzeňského kraje i samotné Kolovče šířil mlýn už i v cizině - Martin Volf s ním před pár lety vyjel až na turistický veletrh ve francouzském Besanconu.

Boom chodské keramiky

Zatímco muzeum provozují Volfovi jen z nadšení (otevřeno je sice celoročně, turisté ale přijíždějí jen během sezony), výroba tradiční keramiky je živí. Obchůdek se skrývá hned za dveřmi domu. Za více než rozumné ceny tu nakoupíte keramiku, jejíž vzory pocházejí až z 15. století, kdy vznikla v obci první hrnčířská dílna. O hrnčířském boomu v Kolovči svědčí i údaj z roku 1890, kdy zde fungovalo hned čtyřicet tři dílen.

Kolovečská keramika je charakteristická svým červenohnědým střepem a tradičním zdobením. Od roku 1900 rozšířil František Volf výrobu o tmavě modrou keramiku, která se však tehdy příliš neujala. V roce 1990 pak Rudolf a Martin Volfovi její výrobu obnovili a dnes se významně podílí na produkci firmy.

Zatímco počátkem 20. století se značná část kolovečské keramiky vyvážela do Bavorska, po válce tato odbytiště odpadla. Dnes se skoro všechna Volfovic keramika prodá v samotném muzeu, jen pár kousků se vozí do Chodského muzea v Domažlicích a nově i do obchůdku v Kašperských Horách. "Nejvíc se prodávají hrnky a další užitná keramika. Kromě té tradiční děláme i jinou, která se dobře prodává a líbí se. Nesmíme ustrnout ve vývoji, jinak bychom se neuživili a tradiční výroba by zanikla," vysvětluje Martin Volf a uhlazuje přitom čerstvě udělané hrnky, které vytvarovala mistrovská ruka jeho otce.

Jak se tam dostat

Koloveč leží 140 km od Prahy. Jeďte po dálnici D5, uhněte na výjezdu č. 93 směrem na Nýřany, poté na Staňkov.

Co vidět v okolí

ZÁMEK HORŠOVSKÝ TÝN
Pouhých 20 km od Kolovče leží městečko Horšovský Týn s monumentálním zámkem z 13. století. Zámek nabízí několik prohlídkových okruhů a přiléhá k němu volně přístupný park.

Kde se ubytovat

PENZION U CHODSKÉHO HRADU
Samotná Koloveč žádné ubytování nenabízí, zkuste proto nedaleké Domažlice. Ubytovat se můžete třeba v penzionu U Chodského hradu, kde za dvoulůžkový pokoj zaplatíte 1000 Kč.

Kam na jídlo

RESTAURACE U LIŠÁKA
Jedinou kolovečskou hospodu zdobí obraz zdejšího mlýna na staré báby, gastronomický zážitek tu ale nečekejte. V nabídce jídel bývá v lepším případě utopenec, párky nebo sekaná. Radnice plánuje stavbu společenského centra, kde by měla být i restaurace.

V MUZEU NAJDETE 60 TISÍC EXPONÁTŮ, TĚŽKO ALE URČIT TEN NEJCENNĚJŠÍ.

Užitečné internetové stránky

www.muzeum-kolovec.cz informace o muzeu i keramice
www.mestyskolovec.cz oficiální web městyse Koloveč
www.horsovsky-tyn.cz stránky zámku v Horšovském Týně
www.kr-plzensky.cz turistický portál plzeňského kraje

http://in.ihned.cz autor: Milan Rokos