Dunajovice

Přidat údaj - nahlásit změnu
Letecký snímek obce Dunajovice


Javascript is required to view this map.

Kontaktní údaje

Adresa městského/obecního úřadu: Dunajovice 4, 37901 Třeboň
Primátor/Starosta: Ing. Lucie Vítová
Náměstek primátora/Místostarosta: - / Ing. Michal Stolička
Tel.: +420384722615
Mobil: +420602491551
Fax: +420384722615
E-mail:
Web: www.obecdunajovice.cz

Obecné informace

Počet obyvatel: 206

Rozloha obce/města v ha: 819

První písemná zmínka: 1376

Úřední hodiny:

Pondělí: 8.00 - 11.00
Středa: 16.00 - 18.00
Sobota: 9.00 - 12.00 pouze sudý týden



Prezentace:

Obec Dunajovice ( Dunajice ) Rok 1376 první písemná zmínka : Poprvé se obec Dunajovice (Dunajice) připomíná roku 1376 jako „villa Dunagowicz“. Pojmenování lze patrně vysvětlit jako ves lidí Dunajových. V Čechách existují dvě vesnice jména Dunajovice. Jedna je u Neveklova, druhá naše v okresu lišovském. Podle mínění historika Augustina Sedláčka značí se v tomto názvu staročeské jméno osobní, Dunaj. (Místopisný slovník historický, str.381). V královských listinách o založení a nadání klášteru v Kladrubech r.1115 a r.1186 jmenuje se poddaný tohoto kláštera rovněž Dunaj. Jan Dunaj byl konšelem v Plzni r.1522. V písemných památkách objevuje se naše vesnice až v poslední čtvrti 14.století, ač je ovšem značně starší, jak např. ukazují nálezy popelnicových nádob na polích „Hrance“ severně od Dunajovické hory. ( Václav Novotný z Dunajovic vyoral v srpnu r.1934 celou popelnici). Pokud lze zjistiti, byla ves Dunajovice majetkem mocného rodu pánův z Rožmberka, z nichž bratři Petr, Oldřich a Jan jménem svým i svého zemřelého bratra Jošta postoupili listinou ze dne 1. října 1376 celou ves se stálým ročním platem 26½ kopy grošů, s poplužním dvorem a s lukami řečenými Zásedle nedavno zřízenému klášteru v Třeboni na ten účel, aby z tohoto důchodu mohl býti počet mnichů rozmnožen. (Archiv v Třeboni sign. IA – 3Kß – Nro 1 ). – doslovný přepis z PAMĚTNÍ KNIHY obce Dunajovice str. -2- a -3-. Kronika zavedena nařízením Vlády republiky Československé podle zákona ze dne 30.ledna 1920, čl.80 Sb. , o pamětních knihách. Se záznamy do obecní kroniky se začalo v Dunajovicích teprve v únoru r.1935. Dne 22.ledna 1935 byla zvolena obecním zastupitelstvem letopisecká komise a prvním kronikářem jmenován def. řídící učitel František Drexler, který se přistěhoval do zdejší obce dne 1. července 1934. Rok 1376 : 1.října celou ves darovali páni z Růže třeboňským augustiniánům. Díky tomuto darování mohl být zvýšen počet mnichů v třeboňském klášteře z osmi na šestnáct. Rok 1378 : Z podrobného seznamu poddanských platů ke klášteru v Třeboni z roku 1378 náležitých se dovídáme, že se platilo z Dunajovic pololetního úroku ze čtvrtlánu 8 ½ groše, z půllánu 17 grošů, z celého lánu 34 groše. Rok 1415 : Léta 1415 stala se úmluva s Dunajovicemi, k jejich prosbě a polepšení, aby nám ( klášteru ) lid roboty penězi platil. Rok 1418 : V rejstříku úroku svatohavelského za rok 1418 nacházíme v Dunajovicích několik „Gruntů“ opuštěných. Jsou to první následky husitských válek. Roku 1419 přibývá k těmto opuštěným živnostem Květoňova se 3 čtvrtěmi dědin, r.1420 pak další čtvrť Duchoně Resta. Rok 1458 : zachovala se v rožmberském archivu v Třeboni zpráva o dobývání kamene na Dunajovické hoře, Byl tehdy o ně spor mezi klášterem a měšťany třeboňskými. Rok 1566 : Dunajovice připadly k panství Třeboň. Rok 1560 : Vilém z Rožumberka založil v Lomnici panský pivovar. Mezi jinými byla po roce 1566 panskému pivovaru přidělena i krčma v Dunajovicích, kam pivovar dodával své pivo. Na počátku třicetileté války opustily zdejší hospodáři své usedlosti. Ani jeden z původních 22 gruntů neměl hospodáře. Po třicetileté válce byla ves zcela pustá. Na nátlak tehdejšího správce třeboňského panství Viléma Slavaty z Chlumu se po bitvě na Bílé hoře vrátili. Rok 1618 : 9. listopadu „bitva u Lomnice“ . Na návrší mezi obcemi Dunajovice a Horní Slověnice, v prostoru mezi dnešní silnicí III. třídy (spojující obce Dunajovice a Horní Slověnice) a II.třídy (spojující město Lomnice nad Lužnicí a obec Horní Slověnice) se utkala česká vojska stavovského generála Heinricha Matthiase Thurna a císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. Buquoy táhl s císařským vojskem kolem severního břehu rybníka Koclířova k rybníku Dvořišti, po jeho hrázi a dále na cestu, vedoucí přes brod Miletínského potoka, do Lišova právě přes ono návrší u Dunajovic. Byl dostižen českým stavovským vojskem již po osmé hodině ranní. Bitva trvala až do samé noci. Císařské vojsko bylo poraženo, utrpělo velké ztráty, větší než protivník. Rok 1806 : 19.leden „zabili francouze“ – viz níže „Písnička o vraždě“ Rok 1840 : 45 domů, 270 obyvatel Rok 1857 : dostavěna nákladem obce Dunajovice, uprostřed návsi, kaple Zvěstování Panny Marie. Rok 1885 : dostavěna a vysvěcena Křížová cesta na Dunajovické hoře (504 m). Tohoto roku též opravena původní kaple (patrně z 18.století), kaple svatého Kříže nazývaná též „u Krista Pána“, byla přistavěna věžička se zvonem sv. Cyrila a Metoděje, Floriána a Jana Nepomuckého. Slavnostní žehnání kaple, zvonu, čtrnácti zastavení křížové cesty a pouť proběhly dne 27. září 1885. Rok 1895 : nedaleko kaple na návsi započata stavba obecní „dvoutřídky“. Škola dostavěna 1896. V tu dobu ji navštěvovalo až 71 dětí. Během 19.století fungovalo u obce vojenské cvičiště Rok 1898 : založen místní Sbor dobrovolných hasičů Rok 1911 : zřízena „kampelička“, prvním jejím starostou byl zasloužilý občan zdejší obce Matěj Pumpr. Rok 1914 : 26. července do 24 hodin narukovalo v Dunajovicích 14 záložních vojáků, později ještě 28 mužů. V ostatní době války nastoupilo na vojnu 16 mužů, celkem 58 mužů ve věku 18 – 50 let. Rok 1923 : obec postavila z dobrovolných darů pomník padlým a zemřelým vojákům ve světové válce. ( Celkový náklad na pomník 6400 Kč) . Celkem si v Dunajovicích vyžádala válka 11 životů. Jako legionáři vrátili se domů tito : Jakub Kočka, Jan Martínek a Josef Marek. Rok 1930 : 73 domů, 385 obyvatel Rok 1931 : živnosti – výroba cementového zboží Antonín Hlaváček, obchodníci dobytkem Jan Kreník a František Salaba, hostinec Josef Kukačka a Václav Pumpr, kolář Jan Bambula, kovář Václav Marek, řezník Josef Kukačka, obchody se smíšeným zbožím Josefa Kreníková a Kateřina Toníková, tesař Jan Míšek, trafika Marie Marková, truhlář Vojtěch Landa. Rok 1935 : Hospodářská situace se během druhé poloviny roku celkem zlepšila následkem zavedení obilního monopolu. Kampelička vykázala na konci roku přírůstek o 23.000 Kč na vkladech. Před II.sv.válkou až 500 obyvatel Rok 1952 : bylo ustaveno družstvo o 53 členech s výměrou půdy zemědělské 401,- ha. Dne 4.září 1952 byly slavnostně rozorány meze a podzimní práce byly konány společně (setí ). Rok 1953 : Od 1.února 1953 zahájilo družstvo stavbu kravína a adaptaci drůbežárny a vepřince v č.63. Každý družstevník měl odpracovat 100 hodin zdarma. V květnu byl kravín již pod střechou. Rok 1968 : sobota 26.srpna do lesů nad Hlinským, v Dunajovické hoře až k lomu se stěhují vojáci Varšavské smlouvy. Dočasně zde pobývali až do jara 1969. Rok 1975 : září z rozhodnutí Okresního školského odboru v Jindřichově Hradci byla v naší obci uzavřena malotřídní škola právě v době, kdy byly dokončeny rozsáhlé úpravy stavební nákladem 160 tisíc. Po zrušení malotřídní školy v obci, byl objekt předán Národnímu výboru v Třeboni a bylo započato s přestavbou školy pro účely mateřské školy. Nákladem 250.000 byla škola dokončena a provoz byl zahájen v březnu 76.. Zbývá otázka zda ekonomické náklady tohoto rozhodnutí byly předem dobře uváženy. Školku navštěvuje 40 dětí, které jsou z Třeboně dováženy. Z naší obce se výchovy zúčastňuje 6 dětí.. Rok 1977 : 1. ledna začleněno místní JZD do hospodářského celku Státních statků Třeboň. Rok 1980 : 1. ledna ukončena činnost NV v Dunajovicích, zřízen pouze Občanský výbor. Došlo k sloučení spolu se sousedními obcemi Přesekou a Břilicemi pod MNV Třeboň. Rok 1990 : první demokratické volby, obec Dunajovice se osamostatnila. Rok 1992 : září obnovení vyučování v obecní škole Rok 1993 : oprava kaple Zvěstování Panny Marie, oprava střechy zvonice, vložení materiálů do kopule Rok 1999 : zbudováno hřiště na bývalé školní zahradě Rok 2000 : začátek budování obecního vodovodu Rok 2007 : 93 domů (z toho 3 „bytovky“ se čtrnácti byty), 206 obyvatel. V roce 2007 se v obci narodilo 5 dětí. Oprava Křížové cesty firmou ODAST s.r.o. Břilice, truhlářstvím J.Sýkora a J.Víta, Dunajovice a písmomalířkou L.Uhlířovou z Č.Budějovic. Opravy započaty 10.dubna, ukončeny 21. května, týden před Dunajovickou poutí. Slavnostní žehnání proběhlo v sobotu 15.září Po zániku feudalismu patřila obec Dunajovice k hejtmanství České Budějovice, k soudnímu okresu Lišov. Po roce 1960 byla obec Dunajovice zásluhou starosty a zastupitelstva převedena pod správu okresu Jindřichův Hradec. Farou vždy patřila a dosud patří do farnosti Slověnice. Roku 1384 uváděn kostel sv.Mikuláše a Linharta v Dolních Slověnicích jako farní, pravděpodobně po roce 1393 (zemřel slověnický farář Mikuláš) jako filiální k Lomnici. Roku 1858 byla lokálie (založena císařem Josefem II. roku 1785) povýšena na faru. Písnička o vraždě Listy Jindřichohradecka - 4.2.2006, Martina Sudová V Dunajovicích je nouze? V Dunajovicích je nouze, zabili tam Francouze? Zpívá se v jihočeské zlidovělé písničce. Možná je vám povědomá především díky coververzi Pavla Lohonky Žalmana z roku 1992. Přestože je píseň s největší pravděpodobností umělá, neznáme jejího autora. Díky konkrétnímu obsahu však přesně víme, kdy a kde vznikla. V textu se ve zkratce hovoří o tom, že v Dunajicích ( Dunajovicích ) zabili a okradli francouzského vojáka, který u sebe neměl nic víc než růženec, zakopali ho ve Slověnicích a dostali se za to před soud do Třeboně. Pro nedostatek důkazů byli osvobozeni. Kdo? To už písnička neprozrazuje. Naštěstí má reálný základ a více podrobností se dochovalo v třeboňském archivu. Příběh se odehrál v lednu roku 1806, v průběhu napoleonských válek. 26. prosince předchozího roku byl rakouský císař František I. nucen uzavřít po prohrané bitvě u Slavkova v Bratislavě potupný mír s Napoleonem, který pro Rakousko znamenal vysoké reparace. Rakousko muselo Francii postoupit Benátsko, Istrii, Dalmácii a část Tyrolska. V konečném důsledku pak situace vyvrcholila v srpnu roku 1806, kdy se František I. vzdal titulu německého císaře a ohlásil konec Svaté říše římské národa německého. Postoj Rakušanů ( tedy i Čechů ) k Francouzům je z této situace jasně patrný - nebylo horšího nepřítele. Bohužel, jak už to tak ve vysoké politice bývá, nejvíce na ni doplatili ti, kteří za nic nemohli - vojáci, s nimiž si vysoce postavení důstojníci postrkovali jako s figurkami na šachovnici, a prostí lidé, které armády proudící jejich vesnicemi a městy, většinou zcela ožebračily. Osudná cesta do Lišova V tomto nepřátelském ovzduší přišel 19. ledna 1806 do Dunajovic ze směru od Lomnice nad Lužnicí zubožený francouzský voják. Francouzské jednotky, které operovaly na jihočeském území, se v té době stahovaly k Českým Budějovicím a voják se z neznámé příčiny ztratil svým druhům. Podle toho, v jakém byl stavu, zřejmě nestačil tempu pochodu. Zachovalo se množství zpráv o nemocných vojácích, ve větších městech byly zřizovány prozatímní lazarety. Voják naříkal, spínal ruce, ale Dunajovičtí neuměli francouzsky, takže mu nerozuměli ani slovo. Poslali proto pro vysloužilého kanonýra Nečase, který se za svou desetiletou službu v armádě naučil trochu německy i francouzsky. Toho pak voják prosil, aby ho dopravil do Lišova, kam odtáhl jeho regiment. Nečas došel pro sedláka Fíčka, Fíček naložil nemocného Francouze na vůz, vzal si od něho jeden zlatý a vezl jej do Lišova. Ne však obvyklou cestou přes Miletín, ale oklikou kolem lesa Doubravy u Slověnic. Kdyby chudák voják tušil, co jej čeká, a kdyby věděl, že z Dunajovic do Lišova je to jen něco málo přes sedm kilometrů, určitě by se byl raději třeba i doplazil vlastními silami. U lesa dohonili vůz tři předem domluvení lupiči z Dunajovic - osmapadesátiletý sedlák Antonín Dolejšek, sedmadvacetiletý tkadlec Josef Fix a osmatřicetiletý vysloužilý kanonýr Ondřej Nečask, Fíčkův podruh a nádeník. Stáhli nebohého vojáka z vozu, ,,oklešťkem" ho utloukli a o všechno oloupili, takže na něm zbila jen košile. Nečas ještě vojáka probodl jeho vlastním bajonetem. Když to viděl Fíček, práskl do volů a ujel. Nebohý mládenec měl přece víc než jen růženec Vražda se ale zanedlouho ,, provalila". Sedláka Fíčka zřejmě trápilo svědomí a na veřejnosti vynadal Nečasovi do zabijáků a zlodějů. Dunajovický rychtář Matěj Marek oznámil podezření na spáchání násilného činu na vrchnostenský úřad v Třeboni. Co se však nestalo? Úřady nechtěly s celou věcí vůbec nic mít a snažily se ji dokonce ututlat. Nakonec se viníci přece jen dostali před soud a po zapírání, ve kterém vynikal zejména Nečas, se přiznali. Za hlavního organizátora vraždy byl označen sedlák Dolejšek, který vypovídal, že vojáka zabil ze msty za to, že mu Francouzi a Bavoráci způsobili škodu na majetku. Musel však přiznat, že zavražděného neznal a konkrétně přímo proti němu nic neměl. Lup kvůli kterému nebohý Francouz přišel o život, sestával z "tonejstru" (zkomolený výraz pro tornistr - tornu), "šnopsoku" (dalšího většího zavazadla s výstrojí), v němž měl voják rezervní zásoby prádla, šatů a bot; třiceti šesti krejcarů a velkých stříbrných hodinek. Text písničky který mluví o tom, že "nebohý ten mládenec neměl nic než růženec", se tedy liší od skutečnosti. Třeboňský vrchnostenský soud poslal všechny obviněné ke krajskému kriminálnímu soudu v Českých Budějovicích, který provedl doplňující výslechy a dal prohledat jejich obydlí. Při prohlídkách byly nalezeny některé uloupené věci, tedy jasný důkaz. 23. září, po více než půl roce od vraždy, vynesl soud rozsudek: obžalovaní jsou povinni uhradit náklady spojené se soudním řízením, vyšetřování však bylo zastaveno pro "nedostatek zlého úmyslu". Apelační soud v Praze 6. října rozsudek potvrdil. V tomto případě tedy text písně "zase byli puštění" souhlasí, nikoli však proto, že "nebylo důkazů". Důkazů bylo dost, ale jak je vidět, naprosto zbytečných. Verdikt rozsudku jako zrcadlo politické situace Krutý čin je neomluvitelný, vražda vždy zůstane vraždou, jistou polehčující okolností by snad mohla být zmíněná "nouze". V průběhu napoleonských válek byla velká bída, obyvatelé vsí byli nuceni poskytovat vojsku vlastní zásoby obilí a i potravin, přípřeže koní, museli "spřátelené" vojáky, převážně Rusy, ubytovávat ve svých staveních. Často se stávalo že vojáci uloupili, co jim přišlo pod ruku, a nechali zbídačené obyvatelstvo svému osudu, nezřídka doslova umírat hladem. Přestože za loupežnou vraždu bývaly udělovány tvrdé tresty, podepsala se v tomto případě zřejmě na mírném rozsudku zmírněná politická situace. Voják byl cizinec, příslušník nepřátelského vojska. Kdo byl nešťastný mladý Francouz, zůstalo neobjasněno. Jeho tělo bylo uloženo na nový slověnický hřbitov. Stejně tak se nepodařilo odhalit další sloky písničky, kterou Karel Weis označil pouze za torzo. Zpíval mu ji dvacátých letech minulého století davadesátiletý Václav Mácha z Dunajovic, který si už jen těžce vybavoval slova. Světská spravedlnost byla tentokrát slepá, vrazi zůstali nepotrestáni. Nešťastný příběh zachytila alespoň písnička. Kdoví, jestli ji Dunajovičtí nesložili na truc bezohledným delikventům, aby jim navždycky připomínala jejich ohavný čin. Martina Sudková Stručná charakteristika obce: Dunajovice leží cca 7 kilometrů severozápadně od Třeboně.Obec je v oblasti CHKO Třeboňsko, která je od roku 1977 zapsána ve světovém dědictví UNESCO, avšak Chráněnou krajinnou oblastí o rozloze 700 km2 bylo vyhlášeno až poté - 15. listopadu 1979. Vodní a mokřadní plochy na Třeboňsku jsou od roku 1990 chráněny jako mokřad mezinárodního významu podle "Ramsarské konvence". Třeboňsko je i mezinárodně významným územím z hlediska ornotologického (Important Bird Area podle ICPB, v současnosti Bird life International). Dunajovická hora, vysoká 504 m, nad obcí je nejvyšším místem Třeboňské pánve s překrásným výhledem na celé Třeboňsko, Veselsko a Ševětínsko. V této lokalitě se nachází kaple s udržovanou Křížovou cestou – známé vyhledávané poutní místo, kde se každoročně (vždy sedmou neděli po Velikonoční neděli) pořádá pouť se mší svatou. Pro svou polohu je tato lokalita vyhledávaným místem cykloturistických tras a pěší turistiky. Obec Dunajovice je se svým nejvýše položeným bodem Třeboňské pánve - Dunajovickou horou 504m je vyhledávaným místem turistů. Na tomto místě byla v roce 1939 postavena dřevěná rozhledna, která ale zřejmě v období druhé světové války, nebo brzy po ní zanikla (pro nedostatečnou údržbu byla zbourána). Obec znovu usiluje o postavení rozhledny na tomto místě, vše je odvislé od získání potřebných finančních prostředků a potřebných povolení. Vzhledem ke své poloze stačí aby rozhledna byla o málo výš než okolní stromy, které dosahují cca 25 m a bude umožněna překrásná vyhlídka na všechny světové strany. V současné době prochází obcí několik cykloturistických tras, které jsou cyklisty hojně využívány. V obci jsou čtyři ubytovatelé s celkovou kapacitou cca 20-25 osob. Obec Dunajovice se v současnosti nedělí na žádné části - pouze mezi mladšími obyvateli se říká "horní" a "dolní" Dunajovice. Katastr obce Dunajovice mají charakter zvlněné roviny s průměrnou nadmořskou výškou 350 metrů. Kvalitní půda vytváří příznivé předpoklady pro zemědělství. Stavební fond obce kombinuje typické vesnické domy s budovami, které jsou charakteristické pro venkovskou zástavbu. Dunajovice mají stabilní strukturu obyvatel s převahou starousedlíků. Blízkost Třeboně, ale spíše Českých Budějovic, má vliv na pracovní příležitosti. Řada obyvatel Dunajovic dojíždí za prací do okolních měst. Nemalý je ovšem také počet těch, kteří mají zaměstnání přímo v obci.



Oznam města/obce:

11.5.2008 tradiční pouť na Dunajovické hoře. Mše svatá v kapli sv.Kříže (U Krista Pána) v 11:00 hod.

Fotogalerie

Odkazy/linky

Momentálně žádné odkazy/linky.

Fotogaléria miest Fotogaléria obcí