Hrad v Černé Hoře byl vybudován již asi ve 13. století; hradiště bylo podle Josefa Pilnáčka opevněno nejprve hliněnými valy podobně jako nedaleké hradiště bořitovské a zaujímalo celý prostor nynějšího zámku. Pozůstatkem hradu je nízká čtyřhranná věž, z níž prý vedla tajná chodba až k rybníku. Nejstarším známým držitelem hradu byl v 1. 1281 - 1298 Matouš z Černé Hory, který měl ve znaku volské rohy, pravděpodobně ozdobené zelenými lístky nebo pavími péry.
Matouš zastával v r. 1286 úřad purkrabího na ostrožském hradě, později na hradě Veveří. Po jeho smrti připadl černohorský majetek v 1. 1305 - 1320 brněnskému mincmistru Apardovi, původem z Florencie. Počátkem 30. let 14. století spravoval černohorský hrad Jindřich z Dubé, ale již v r. 1333 jej držel Ješek z Boskovic; jeho rodina i potomci pánů z Boskovic začali brzy považovat černohorský hrad za druhou kolébku svého rozvětveného rodu a podle Černé Hory se psali páni ‚Černohorští z Boskovic. Z nich Vaněk Černohorský z Boskovic jako účastník stavovského sněmu v Praze v září 1415 připojil svou pečeť na protestní list kostnickému koncilu proti upálení mistra Jana Husa.

Hrad v Černé Hoře byl vybudován již asi ve 13. století; hradiště bylo podle Josefa Pilnáčka opevněno nejprve hliněnými valy podobně jako nedaleké hradiště bořitovské a zaujímalo celý prostor nynějšího zámku. Pozůstatkem hradu je nízká čtyřhranná věž, z níž prý vedla tajná chodba až k rybníku. Nejstarším známým držitelem hradu byl v 1. 1281 - 1298 Matouš z Černé Hory, který měl ve znaku volské rohy, pravděpodobně ozdobené zelenými lístky nebo pavími péry. Matouš zastával v r. 1286 úřad purkrabího na ostrožském hradě, později na hradě Veveří. Po jeho smrti připadl černohorský majetek v 1. 1305 - 1320 brněnskému mincmistru Apardovi, původem z Florencie. Počátkem 30. let 14. století spravoval černohorský hrad Jindřich z Dubé, ale již v r. 1333 jej držel Ješek z Boskovic; jeho rodina i potomci pánů z Boskovic začali brzy považovat černohorský hrad za druhou kolébku svého rozvětveného rodu a podle Černé Hory se psali páni ‚Černohorští z Boskovic. Z nich Vaněk Černohorský z Boskovic jako účastník stavovského sněmu v Praze v září 1415 připojil svou pečeť na protestní list kostnickému koncilu proti upálení mistra Jana Husa.
Nejslavnějším příslušníkem rodiny pánů Černohorských z Boskovic ve starší době byl prvorozený Benešův syn Tas z Boskovic (1446 - 1482), významný státník i hospodářský organizátor, od r. 1457 olomoucký biskup. (Investován byl však teprve v r. 1460 za přítomnosti krále Jiřího vratislavským biskupem.) Studoval v Pavii a ve Florencii a patřil k nejvzdělanějším lidem své doby. Z popudu jeho bratrů Beneše a Dobeše Černohorských z Boskovic přeložil v nedalekém Bořitově, kde byl farní kostel Černé Hory, farář Jan Húsek v r. 1487 Českou kroniku Aeneáše Sylvia do čeština. Rodina Černohorských z Boskovic stranila uherskému králi Matyášovi. Tas vedl z popudu uherského krále Matyáše v červenci 1471 velmi důležité jednání s polským králem Kazimírem IV. V r. 1485 dal však Matyáš ve Vídni popravit Jaroslava z Boskovic, čímž si celý rod znepřátelil.

zdroj: www.hrady.cz