Sluneční zátoka na Bobří řece

Sluneční zátoka na Bobří řece

Vím, hoši, o jednom krásném zapomenutém kraji," začal zvolna a tajemně Rikitan. "Je daleko od našeho města. Železnice tam nevede, ba ani silnice a človíčka tam v okolí široko daleko není. Musili bychom tam jít několik dní. Je to kraj lesů, kopců a skal. Divoký, liduprázdný a zanedbaný, ale krásný! Středem se vine řeka, místy jsou veliké balvany v řečišti s písečnými břehy. Má jasnou a průzračnou vodu a čisté dno... V jednom z jejích záhybů je mezi skalami, kopci a hustými lesy malá loučka na břehu..."

Jaroslav Foglar věděl, kam hrdiny jedné ze svých nejpopulárnějších knížek Rikitanovými ústy zve. Tu řeku, zátoku i pohostinnou trávu na jejím břehu dobře znal, od roku 1925 v těch místech vedl letní tábory. Zhruba na půlce vzdálenosti mezi Stvořidly a Ledčí nad Sázavou tvoří říční proud ostrý ohyb, na jehož špičce se pod ochranou lesa zelená louka přesně taková, jakou ji najdeme na stránkách Hochů od Bobří řeky. Po letech Foglar přiznal, že když sem jako osmnáctiletý se svými skautíky poprvé přišel, sám měl o tábornickém životě jen mlhavou představu a žádné zkušenosti. Místo, kam s nimi z Ledče mířil proti toku Sázavy, dokonce do té doby nikdy neviděl, jen tušil, že někde tam je jakýsi krásný kout. A našel ho. Pravda, poprvé stanovali ještě půl kilometru níž po proudu a teprve pak se přesunuli do míst dnešní Sluneční zátoky, ale krajině zůstávali věrní. Měla jim co nabídnout, i s tím žhnoucím sluncem, které se nad loukou točilo tak, že nezanechávalo stíny, i s měsíčními nocemi, za kterých mladičký "Jestřáb" chodil sedávat do lesa na paseku a snít, že jednou o tom všem napíše knížku.

"Byl jsem jako očarován přírodou a robinsonským způsobem družného života v ní, uprostřed hloučku hochů jen o málo mladších, než jsem byl já sám," vzpomínal později ve své autobiografii. "Řeka šuměla dnem i nocí kolem našeho tábora svou uspávající píseň, vzduch byl prosycen vůní pryskyřice a obklopujících nás lesů, louky kolem byly obsypány záplavami barevného kvítí... A já tu krásu všeho vstřebával do sebe s nepopsatelným vzrušením a byl jsem přesvědčen, že tímto způsobem života a touto krásou musí být určitě okouzlen každý hoch i děvče..."

Právě tady pak Rikitan učil partičku pražských kluků žít v přírodě, plavat, stavět vor, plnit bobříky odvahy, hladu, síly, mlčení, mrštnosti i ušlechtilosti, bojovat se Zelenou příšerou a zpívat Píseň úplňku. Hochy od Bobří řeky Foglar dopsal v roce 1930, ale až po čtyřech letech začal příběh vycházet na pokračování ve Slovíčku - nedělní příloze Českého slova, a teprve v roce 1937 vyšel knižně. V té době už Jaroslav Foglar a jeho legendární oddíl Dvojka počítali Sluneční zátoku na Sázavě ke svým nejoblíbenějším místům.

Kraji zůstali věrní i za války, kdy bylo táboření zakázané a museli využívat pohostinnosti majitelů domků v okolí. V roce 1942 tak trávili prázdniny na samotě Na Kocandě, ležící nedaleko Sluneční zátoky, a tehdy právě tady Foglar poprvé rozehrál slavnou táborovou hru Alvarez. V roce 1944 nacisté jejich letní pobyt, který vstoupil do dějin Dvojky jako "Tábor strachu", rozehnali, ale krátce po osvobození se skauti na milované louce objevili znovu, i když kraj plný vervolfů byl ještě nebezpečný. Tenhle svůj pobyt podle tradice pojmenovali "Táborem svobody", a paradoxně to bylo naposledy, co ve Sluneční zátoce stanovali. V příštích letech se stěhovali do jižních Čech, co víc, pro Jestřába Foglara se blížil čas zákazů...

Postihly i knížku Hoši do Bobří řeky, která do roku 1947 vyšla osmkrát, ale na další reprízu si počkala až do poloviny 60. let. Mimochodem, dnes je těch vydání už sedmnáct.

Co se změnilo za ty desítky let, které uběhly od chvíle, kdy se tu na břehu Sázavy poprvé zdvihly stany? Přibyly chaty, to ano. V roce 1997 tu byl Jaroslavu Foglarovi odhalen pamětní kámen, který svítí mezi trávou. Ale řeka zůstala, les zůstal. Trvají i slunné dny a měsíční noci, za jakých hoši kdysi zpívali Píseň úplňku, jejíž tóny "letěly dolů do bílého kraje, přes Bobří řeku, po skalách vzhůru a usínaly někde tam nahoře v protějších stráních".

Zdroj: http://ihned.cz/

Sluneční zátoka na Bobří řece Sluneční zátoka na Bobří řece