Slavní potomci praotce Čecha

Ve Zlonicích se učil hudbě Antonín Dvořák, v nedalekých Klobukách sloužil mše Jindřich Šimon Baar. Ve Vraném strávil jinošská léta Svatopluk Čech, v Třebízi se narodil spisovatel Václav Beneš Třebízský. Kraj nedaleko Řípu je líheň českých velikánů. Co krok, to slavné jméno.

Snad aby se mezi těmi slavnými jmény nemuselo rozhodovat, byla dvacítka obcí na Kladensku sdružených v mikroregionu nazvaná podle Bakovského potoka, který tudy protéká. Bakov je „díra“ s několika domky a barokní sýpkou, a tak se zdá nepochopitelné, proč právě tady původně Pozdeňský potok mění jméno. Jako Bakovský pokračuje mírný proud do Velvar, kde ho lze leckde s rozběhem přeskočit. U Vepřeku ta strouha konečně splyne s Vltavou.

Dobré časy

Rodina Dvořáků přišla do Zlonic v roce 1853 z Nelahozevsi. František Dvořák, otec budoucího slavného skladatele, provozoval ve Zlonicích hospodu a řeznictví a předpokládalo se, že nejstarší syn Antonín živnost po otci převezme. Jenomže řeznického učně se ve Zlonicích ujal místní kantor a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent a naučil ho hře na několik hudebních nástrojů (housle, klavír, varhany). V šestnácti letech Antonín Dvořák Zlonice i řeznické řemeslo definitivně opustil a odešel do Prahy studovat varhanickou školu.
Jeho pobyt ve Zlonicích mezi roky 1853 a 1856 připomíná Památník Antonína Dvořáka, vybudovaný v roce 1954 v barokním špitálku na jižním konci Zlonic. Nejosobnější mistrovy předměty jsou soustředěny v tzv. Dvořákově síni: úmrtní lože, taktovku, učebnici pro kapelníky z roku 1739, šperkovnici, kuřáckou soupravu i zrcadlo z bytu Dvořákových v Žitné ulici v Praze poskytl zlonickému památníku syn Antonína Dvořáka Otakar Dvořák.
Ve vedlejší církevní budově funguje od roku 1984 také takzvaná Varhaníkovna. Do ní byl umístěn zrekonstruovaný byt Antonína Liehmanna a pamětní síň dalšího slavného zlonického rodáka Eduarda Ingriše. Také on byl hudebním skladatelem, ale vedle toho i cestovatelem a mořeplavcem. Od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil v USA. Jeho trampská píseň Teskně hučí Niagara se zpívá u táboráků dodnes.
Nedaleko Varhaníkovny stojí chrám Nanebevzetí Panny Marie. Občasné hudební koncerty, které se zde konají, bývají zážitkem.

Sedm nadšených

Kdyby žil Antonín Dvořák ve Zlonicích v současnosti, byl by nejspíš čestným členem klubu, který se stará o místní železniční muzeum. Slavný hudební skladatel měl totiž velmi rád lokomotivy.
Zlonické muzeum vzniklo roku 1997. Tehdy uspořádalo několik nadšenců v rámci oslav 115. výročí nejstarší lokálky ze Zlonic do Hospozína výstavku železničního signalizačního a zabezpečovacího zařízení a historických vozidel. Byla úspěšná, a tak se rozhodli pokračovat. Postupně shromažďovali a opravovali staré lokomotivy a vagony. „Specializujeme se na stroje, které nesloužily běžné dopravě, nýbrž jezdily v cukrovarech či svážely materiál v továrně,“ říká Tomáš Čech, předseda občanského sdružení Klub Železničního muzea Zlonice.
Modely, dobové fotografie a zabezpečovací zařízení vyrobené do roku 1939 najdou návštěvníci Zlonic na rohu Nádražní a Tyršovy ulice čp. 444, za lokomotivami a vozy se musejí vydat do depa na nádraží, kde se mohou i projet po krátké malodráze.
Mezi unikátní kousky místní expozice patří nejmenší dochovaná normálněrozchodná parní lokomotiva v České republice, vyrobená firmou Orenstein & Koppel v roce 1913, a také elektromechanické stavědlo Siemens & Halske z roku 1902. Jeho mechanismus dálkově ovládaných výhybek a návěstidel převzalo později pro své tratě Rakousko-Uhersko.
„V dubnu příštího roku se část exponátů přestěhuje do muzea na starém statku v nedalekých Lisovicích. Bude tu místo i na expozice starých jízdenek, plánů nádraží a další náležitosti, které potěší železniční fandy,“ slibuje předseda sedmičlenného klubu.

Pod Klobuky

Pod opraveným kostelem sv. Vavřince z roku 1352 v Klobukách se krčí chátrající fara, kde do roku 1909 působil katolický kněz, básník a spisovatel Jindřich Šimon Baar. Do Klobuk přišel o deset let dříve ve svých třiceti letech. Nechal postavit faru a později tu napsal některá svá slavná díla, například romány Jan Cimbura nebo Pro kravičku.
Život a dílo Jindřicha Šimona Baara není jedinou zajímavostí Kloubuk. Nedaleko obce stojí v poli asi sto metrů od silnice do Telců nejznámější český menhir. Přes tři metry vysoký zaoblený kámen se nazývá Zkamenělý pastýř a podle pověsti se každý rok přiblíží ke kostelu o jeden krůček. Jeho minidélka ovšem zatím nebyla přesně definována.

Kde jsou mé tolary

Název města Velvary snadno utkví v hlavě. Mohou za to místní pověsti. Jedna se váže k vzniku písně Ó, Velvary. Podle místní tradice stála u jejího zrodu událost z přelomu ledna a února roku 1591, kdy přicválali k dolejšímu šenkhausu, neboli Panské hospodě, Václav Svolinský z Kopist a Jáchym z Bílé a na Svinčících. Po noci ve stylu víno, ženy, zpěv pan Jáchym vystřízlivěl, když zjistil, že mimo domácího hausknechta, tedy čeledína, pohřešuje také kovovou truhlici s 996 tolary, což rozhodně nebyly malé peníze. Výsledek jedenáct let trvajících soudních žalob známe ze sbírky Písně národní v Čechách Karla Jaromíra Erbena Poslední vzdechnutí Rozmařilovo: Ó, Velvary, Velvary, kde jsou mé tolary?
Další z pověstí o Velvarech pochází z doby, kdy se stavěl Karlův most. Na jeho stavbu se do Prahy vozila ze všech okolních obcí vajíčka, která se údajně tehdy přidávala do malty. Velvarští vymysleli, že je přepraví uvařená natvrdo, aby se jim po cestě nerozbila. Nějak ale už nedomysleli, že vařená vajíčka se nedají do malty přidat.
Na pověst navázali místní názvem občanského sdružení. Snaží se přispívat k rozvoji kultury, společenského života, životního prostředí a občanské společnosti města i jeho okolí. Nazvali se Natvrdlí.

Slavní Velvarští

Ulice slavných velvarských rodáků se jmenuje Slánská a začíná na náměstí pod radnicí vedle kostela sv. Kateřiny. Najdeme v ní rodný dům legendárního houslaře Adama Homolky, jehož housle používal prý i Jaroslav Svěcený. O kus dál se narodil hudebník Leopold Antonín Koželuh (1747 – 1819), kterého salcburský arcibiskup v roce 1781 bezúspěšně žádal, aby u něj přijal místo po Mozartovi. Koželuhovi byla však tehdy milejší Vídeň. Od roku 1792 zastával u dvora císaře Františka II. funkci komorního kapelníka a dvorního komponisty. Skládal oratoria, opery, klavírní koncerty i symfonie, které se hrály na předních scénách Evropy.
O čtyři domy dál spatřil v roce 1868 světlo světa Václav Klement, který roku 1896 založil v Mladé Boleslavi společně s Václavem Laurinem firmu zpočátku na výrobu a opravu kol. Firma se proslavila, když začala o tři roky později vyrábět motocykly značky Slavia a od roku 1905 také automobily. V roce 1925 se spojila se Škodovými závody v Plzni.
Pokud máte slavných dost, zajděte do Areálu volného času u kostela sv. Kateřiny. Lze tu posedět a navštívit galerii obrazů Jiřího Corvína, který ve městě tvořil. Na výstavu obrazů můžete zajít také do jediné dochované velvarské věže, tzv. Pražské.
Na náměstí se chvilku zastavte u pozoruhodného mariánského sloupu, který počal stavět – jako třeba v Litoměřicích – renomovaný František Tollinger a dokončil jeho syn Matěj v letech 1716 – 1719. Sloup, završený sochou Neposkvrněné Panny Marie, byl vystavěn na památku morové nákazy, která postihla město roku 1713.

Letní lásky Svatopluka Čecha

Do Vraného se vstupuje prastarou branou z roku 1513, kdy bylo městečko povýšeno na městys. K místnímu zámku odsud vede cesta do kopečka. V roce 1858 se sem se ženou Klárou nastěhoval na sedmnáct let jako správce František Čech. Jeho dvanáctiletý syn Svatopluk, budoucí spisovatel, tady chodil do školy. Později odešel studovat a do Vraného se vracel leda na prázdniny. Nevyhnuly se mu letní romance. O Růženku Kubrovou, dceru sládka z nedalekých Klobuk, usiloval v létě roku 1864 s bratrem Vladimírem. Oba marně.
Ačkoliv autor příběhů pana Broučka pobýval ve Vraném coby jinoch, mistrova socha před zámečkem klasicky ztělesňuje čítankově zestárlého, důstojného muže.

Počkej, Napoleone!

Píše se 20. srpen roku 1813 a v polích mezi Lukovem, Vraným, Černochovem, Ječovicemi, Ředhoští a Louckou se koná přehlídka vojsk, seřazených do šesti šiků v polích. Je na ní přítomen rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. i pruský král Bedřich Vilém III. Čeká je tažení do bitvy u Lipska, kde je Napoleon poražen. Kamenný pomník na samotě mezi Vraným a Perucí, postavený sice až po stu letech roku 1913, tento památný den připomíná. Jeho historie však také o něčem vypovídá. Pamětní desku poprvé ukradli hned v roce 1919. V sedmdesátých letech ji Vranští sice obnovili, ale vydržela pouze do roku 1995. Kdoví v které sběrně kovů skončila. Uvolněného kovového orla nakonec raději převezli do muzejního depozitáře.

Informace
www.zlonice.cz
www.zmzlonice.sweb.cz
www.velvary.cz
www.klobuky.slansko.cz
www.mestysvrany.cz

Památník Antonína Dvořáka Zlonice
Komenského 20
Prohlídky: úterý a čtvrtek 9 až 12 hod. nebo po telefonické domluvě
tel.: 312 591 244, www.padzlonice.ic.cz

Železniční muzeum Zlonice
Tyršova 444,
tel.: 728 957 315

Městské muzeum Velvary
Pražská ulice 109,
tel.: 315 761 419, úterý až pátek 9 až 11 a 12 až 16 hodin, v sobotu a neděli do 17 hodin.
16. 5. muzejní noc, přehlídka historických oděvů, výstava Svatba dříve a nyní.

Pražská brána: Kresby a ilustrace Renaty Frančíkové, tel.: 315 761 419

Občerstvení
Restaurace U formana,
Vraný 46,
tel.: 731461461,
obsluha na zahrádce.

Vikabar,
nám. Krále Vladislava 8, Velvary,
tel.: 315 601 184,
www.vikabar.cz, umístěna v „Bártově“ domě – jednom z nejstarších ve městě

Hostinec na Sladovně,
tel.: 315 762 841, Pražská 107, Velvary, kde byl 22. května 1864 založen první český dobrovolný hasičský sbor.

Ubytování
V mikroregionu:
Privat Hořešovičky,
čp. 17, tel.: 737 224 017

Ubytovna OÚ Uhy,
čp. 50 a 62,
tel.: 315 761 016, 728 226 457

Domek a ubytovna Vyšínek,
Zlonice 47, tel.: 312 592 140

V blízkém okolí:
Hotel Skot*** – Peruc,
U Koupaliště 151,
tel.: 415652529

Hotel Hejtmanský dvůr**** – Slaný
Masarykovo nám. 114,
tel.: 312 527 110

Penzion Union – Slaný
Husova 100,
tel.: 312 524 169

IN.iHNed.cz autor: Richard Grégr